Zeman ve Štrasburku mezi srdcem a sýrem

Politici se mají chválit jako maličká děcka vždy, když něco dobrého spáchají nebo se o něco chvalitebného pokusí. Jen tak může mírně vzrůst šance, že to zopakují a užitečné věci budou dělat či říkat častěji. Koneckonců tím dá komentátor také najevo, že mu jde o kritické myšlení, a ne o posedlost.

Proto je třeba pochválit projev prezidenta Zemana v Evropském parlamentu: neurážel, nebyl vulgární, usilovně se snažil netvářit tak, že všude kolem sedí idioti, nebyl negativní a řekl několik rozumných věcí. Možná máme leckdo u Zemana nasazenu laťku nízko, ale to nevadí.

Začněme hodnocením konce projevu. Nejdůležitější věta je na konci, kde prohlásil, že „hluboko ve svém srdci věří, že Evropská unie je dobrá věc“. Jsme rádi, že má Zeman srdce a že mu tluče pro Evropu. Jeho předchůdce Klaus by to slovo nepoužil, a ve vztahu k EU vůbec ne.

Dále je nejdůležitější, že Zeman prohlásil, že Evropa potřebuje integraci a evropskou federaci, nikoli evropský unitární stát. Jsou samozřejmě různé odstíny federalismu. Je ale dobře, že v prezidentově pojetí se neklade rovnítko mezi federalismus a centralismus. Že Zeman žádá zachování rozmanitosti, nechce homogenizaci, ale naopak žádá více Evropy v podstatných věcech: měna, armáda, infrastrukturní sítě, pravidla pro životní prostředí apod.

Protože smyslem života (v České republice především) je schopnost radovat se z maličkostí, radujeme se, že Zeman tentokrát neříkal nic o tom, že má Rusko vstoupit časem do EU, že nekázal europoslancům o užitečnosti kouření a pomazánkovém máslu.

Když se Zeman jako „starý Evropan“ postavil proti výzvě „Mladí Evropané, spojte se“, bylo to i docela vtipné. „Společný evropský sýr“ – to je třeba také docela žertovné, jenom na rozdíl od Zemana nevíme nic o tom, že by to někdo chystal. Spíš Evropská unie chrání obchodní značky jedinečných místních produktů, z čehož se radují například i olomoucké syrečky, resp. jejich konzumenti.

Úsporné žárovky se prodávají v různých odstínech, Zeman si asi na chatu koupil tu, co svítí žlutě. Navíc chvíli trvá, než se žárovka rozsvítí úplně, na což nemá zřejmě chalupář z Vysočiny trpělivost. Evropská energetika má však úplně jiné problémy: trh čelí fragmentaci a vysoké ceny podrývají konkurenceschopnost evropského průmyslu. Sdílím prezidentův názor, že architektura unijních institucí je vskutku příšerná a nudná. O steaku nic nevím; ale proč si hlava státu nedala něco dobrého v centru starého Bruselu, který je vyhlášen kvalitní gastronomií?

Zeman si stěžoval, že Evropa nemá společnou zahraniční politiku. Zde by se asi slušelo dodat, že té musí předcházet společný zájem. Kritici se vysmáli Zemanovu snu o evropské armádě, ta ale může vzniknout rychleji, než si dnes myslíme. Stačí, když začnou Američané Evropě dávat silněji najevo, že si své problémy – jako je Ukrajina – musí řešit sama, což se může stát.

Jinak dnes EU řeší především klíčovou bankovní unii - o té však v projevu nebylo ani slovo. Dobře, je to složité, je to moc práce tomu rozumět a je to spíš „pro premiéra“. Co ještě scházelo: co si třeba Zeman myslí o hrozbě odchodu Británie z EU, o nové dělící linii Sever–Jih? O solidaritě s periferií? O Ukrajině? Jak přesně chce harmonizovat daně? Které ano, které ne? Federalista přece věří ve vnitřní konkurenci…

Zkrátka žádná ostuda, zažili jsme leccos mnohem horšího. A nezažili jsme ve Štrasburku jen Klausovy projevy, ale třeba i ten Topolánkův v roce 2009, kdy kázal Obamovi v duchu AC/DC o „cestě do pekel“ a k tomu kolem sebe házel „bondy“, což ovšem překladatel překládal jako „bomby“.