0:00
0:00
Audit Jana Macháčka8. 6. 20095 minut

Volby a Češi v souvislostech Evropy

Astronaut
Jan Macháček Autor: ilustrace: Pavel Reisenauer

Mezi vítězi evropských voleb jistě najdeme současného šéfa Evropské komise Josého Manuela Barrosa. Ten je představitelem pravého středu a naprostá většina analytiků se shoduje na tom, že po vítězství pravice má Barroso další termín v čele komise jistý. Je to jistě lepší, než kdyby na místo šéfa komise kandidoval nějaký posedlý protekcionistický, protianglosaský, protiglobalizační levičák. Potíž je v tom, že Barroso je nudný a bezvýrazný, není to žádný vizionář. Chová se jako úředník, chce vyjít dobře se všemi. Nízký zájem o evropské volby ale může souviset také právě s tím, že tváří tvář největší krizi za posledních osmdesát let vede (a povede) Evropu někdo, kdo zůstává zcela ve stínu národních vlád. A ani se nesnaží o něco jiného.

↓ INZERCE

Graf Autor: Archiv

Na tabulce z BBC vidíme, že zájem o evropské volby od vzniku evropského parlamentu setrvale klesá. Rozšíření unie o postkomunistické země přinášÍ opravdu skokové zhoršení a připravuje evropský parlament o legitimitu. Češi se svou čtvrtinovou účastí jako příliš prospěšní Evropě nejeví. Ale mohli jsme dopadnout hůř. Narozdíl od mnoha jiných zemí jsme neobdarovali parlament žádnými pravicovými extremisty a populisty. V Evropském parlamentu už nebude strašit ani

Jana Bobošíková

nebo

Vladimír Železný

, neprorazila žádná dělnická strana. Je to důsledek neschopnosti kooperace, možná egoismu, ješitnosti a hrabivosti, která je stejná na pravici, ve středu i vlevo. Kanibalismem trpěli populističtí eurofobové (Libertas, Strana svobodných občanů i Bobošíkové Solidarita), ale stejně tak i strany s kvalifikovaným programem.

Lukáš Macek

ze SNK-ED i 

Jana Hybášková

jsou jedni z mála, kteří opravdu vědí, co má na starosti Evropský parlament i Evropská komise, pokud se někdo namáhal to číst, velmi kvalitní program do Evropského parlamentu měli i zelení. Pokud se tyto tři subjekty nedokázali dohodnout, snížilo to logicky i jejich důvěryhodnost. A netřeba jich litovat, mohou si za to sami.

Klesající zájem o evropské volby je smutný proto, že unie bude hrát v souvislosti s důsledky ekonomické krize důležitou úlohu. Bude třeba zajistit fungování společného trhu. Teprve uvidíme, jak je s ním slučitelná ohlášená německá vládní pomoc automobilce Opel. Superdůležité evropské téma jsou i zátěžové testy bank a posílení (?) společné (či jednotné) evropské regulace. Přichází také období, kdy se unie bude muset hlídat, aby v rámci globální krize neustoupila z role zastánce svobodného obchodu a unie musí pečlivě střežit, aby protekcionismus nezvítězil ani na úrovni národních států. Stále může nastat i to, že nějaký členský stát unie či eurozóny zbankrotuje a jak naznačuje nedávné vyjádření kancléřky Angely Merkelové, bouřlivou politickou diskusí projde možná i postavení Evropské centrální banky.

Výsledky voleb do Evropského parlamentu v České republice mají i nemají evropský kontext. Máme tu vysokou účast městského voličstva, které inklinuje k ODS. V pátek a o víkendu bylo extrémně ošklivo a na venkov neodjel vůbec nikdo (jinak by účast byla ještě nižší). Lze tedy konstatovat, že tu byl i efekt toho, že městští voliči potrestali levici za svržení vlády uprostřed předsednictví, že kompenzovali drtivé vítězství ČSSD v podzimních a regionálních volbách, že si voliči všimli, že sociální demokracie už není v opozici, že v rámci předsednictví působila ODS relativně důstojně. To je ten český aspekt.

Jenže vítězství pravice je také celoevropské povahy. Souvisí to s tím, že levice nepřesvědčila voliče v souvislosti s krizí o tom, že kapitalismus je prohnilý systém, že jádro fungování tržní ekonomiky je nezdravé. Souvisí to i s tím, že sociální dopady krize se teprve dostavují a ty politické mají ještě větší zpoždění. To je to, co se týká i nás.

Méně se nás týká to, že německá či francouzská pravice dokázaly asi voliče přesvědčit, že příčinou krize je liberální anglosaský model trhu a nikoli ten konzervativní či kontinentální.

Z pohledu zdravého rozumu se zdá být nepochopitelné, že ODS na evropské úrovni vystoupí z frakce evropských lidovců a spojí se s britskými konzervativci. V čem je to užitečné? Jaké máme s Británií společné ekonomické, obchodní a bezpečnostní zájmy? Kolik je v Česku důležitých britských investorů? Neměla by ODS svoji britskou kotvu kombinovat s větší aktivitou ve Francii, Německu, Polsku?

Tady je zatimní struktura nového evropského parlamentu.

Graf Autor: Archiv

Nejdrtivější vítězství v Evropě zaznamenal Silvio Berlusconi (36 procent) a to i přes mizernou ekonomickou situaci, ve které se Itálie nachází. Skandály Berlusconimu zjevně prospívají. Italům se podle všeho líbí, že jim Berlusconi prostřednictvím médií, které ovládá, dokáže naservírovat, co si mají myslet a asi jim i lichotí, že pan magnát se příliš nezdržuje soudy a další kontrolou moci.

15. 6. vychází v Respekt Edici kniha Jana Macháčka: Mistři světa amoleta. Průvodce globální krizí a českou politickou krajinou.Objednávejte již nyní na eshop.respekt.cz


Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].