Ve střetu umění a myšlenek nemá být nic svaté

České povaze to sice moc nesedí, ale patosu a jakési směsi vznešenosti, odhodlanosti, demonstrace pevnosti a věrnosti idealistickým slibům se dnes nevyhne skoro nikdo. A je to dobře.

Editorial agentury Bloomberg píše, že v Paříži byla atakována svoboda projevu i stát, který ji má chránit. Pro novináře a policisty, kteří je měli chránit, byl útok fatální.

Dále se v editorialu praví, že není důvod věřit, že tvrdá omezení migrace nás ochrání před podobnými útoky. Pokud něco, tak může takové útoky spíše povzbudit polorasistický diskurz, který má tendenci vybublat z pokusů o omezení migrace.

Francie nemůže připustit, aby debatě dominoval strach. Výzva odpovědět na tento útok nesmí erodovat toleranci a svobodný projev. Pluralitní občanská společnost toleruje projev, i když je zbytečně provokativní nebo dokonce nenávistný. Nedovoluje se násilí.

…

Noah Feldman na tomtéž serveru vyslovuje hypotézu, že útočníci byli příslušníky tradičního stylu terorismu z doby Al-Káidy, jejichž cílem bylo zaútočit v západním hlavním městě a získat celosvětovou publicitu.

Teroristé typu Al-Káidy se prý možná cítili v poslední době upozaděni nástupem Islámského státu, který především dnes přitahuje sympatie a podporu radikálních muslimů z celého světa. Takže tradiční alkajdisté potřebovali získat znovu pozornost.

…

Charles Lane píše v listu The Washington Post, že „pokud svoboda něco znamená, tak je to svoboda projevu, včetně projevu, který může být nezodpovědný, útočný nebo rouhačský. Ve střetu umění a myšlenek nemá být nic svaté, pokud se nechceme vydat kluzkou cestou k cenzuře nebo autocenzuře“.

…

Financial Times píšou v editorialu, že v každé demokratické společnosti má existovat prostor pro debatu o tom, co je vkusné, pokud se to týká zesměšňování náboženství. O čem však nemůže být debatováno vůbec, je fundamentální právo občanů vyjadřovat se svobodně v mezích zákona.

Především v době, která se vyznačuje politizací víry a nárůstem pobožnosti, musí být jasné, že každé náboženství musí být otevřené různým názorům, analýze i satiře.

Byli jsme v uplynulých desetiletích svědky více pokusů zastavit satiru a disent. Íránský režim vyhlásil fatvu nad Salmanem Rushdiem a Severní Korea nedávno použila kybernetické násilí proti satirickému filmu o svém vůdci.

Naše noviny jsou jiné než Charlie Hebdo, ale nikdo nemůže pochybovat o odvaze novinářů a jejich právu zveřejnit, co uznají za vhodné. Svobodný tisk nestojí za nic, pokud se jeho praktici necítí svobodní ve svém projevu. 

…

The New York Times upozorňuje, že po 11. září 2001 prohlásil francouzský deník Le Monde „Všichni jsme Američané“. Virus solidarity s oběťmi se šíří. Tento atak je útokem na svobodu všude. Ve středu dala americká ambasáda v Paříži vzkaz „Je suis Charlie“ na své účty na sociálních médiích.

…

George Packer v časopise The New Yorker píše, že leckdo říká, že útok nemá nic společného s vírou, a pro druhé je to zase důkazem, že je něco shnilého v teologickém obsahu či jádru islámu, jako kdyby snad jiná náboženství byla niterně mírumilovná. 

Je třeba si však přiznat, že existuje militantní islamismus, fundamentalistická a totalitní ideologie některých vyznavačů islámu - a pro mnohé z nich je násilí vyjádřením vůle absolutní moci ve jménu boha.

…

Žurnalistická fronta ovšem není zas tak úplně jednotná. The Washington Post píše, že velké televizní stanice jako Fox News, CNN a MSNBC vysloveně deklarují, že nehodlají prezentovat kresby a karikatury, jež jsou necitlivé a zbytečně provokativní.

Co je ale „necitlivé“? Naznačit, co mohlo „necitlivě“ způsobit tyto vraždy, bez toho, že se ukáže, jak vypadalo to, co mohlo vyprovokovat vražedný útok?