0:00
0:00
Audit Jana Macháčka11. 2. 20093 minuty

Toxické partnerství a nesrozumitelný plán

[image id="120824790"]V tuto chvíli je zřejmý hlavní rozdíl mezi plánem nového amerického ministra financí Tima Geithnera a podzimními plány Henrika Paulsona. Zatímco schválení Paulsonových plánů většinou alespoň na několik dní vzpamatovalo akciové trhy, na Geithnerův plán reagovaly burzy strmým propadem.

Astronaut

V tuto chvíli je zřejmý hlavní rozdíl mezi plánem nového amerického ministra financí Tima Geithnera a podzimními plány Henrika Paulsona. Zatímco schválení Paulsonových plánů většinou alespoň na několik dní vzpamatovalo akciové trhy, na Geithnerův plán reagovaly burzy strmým propadem.

Největší potíž je, že Geithnerův plán je příliš komplikovaný, nesrozumitelný, nepřesvědčivý, vykazuje rysy váhavosti a je zjevné, že se příliš pokouší jít na ruku zájmům Wall Streetu. Navíc je to spíše koncept, v podstatě jen jakýsi plán plánu.

↓ INZERCE

Na prvním místě ale asi stojí to, že plánu nikdo nerozumí. Asi by nepřekvapilo, že mu nerozumí Macháček, ale nechápe ho ani Martin Wolf (FT), ani Nouriel Roubini, ani Paul Krugman nebo slavní ekonomičtí bloggeři jako Yves Smith (www.nakedcapitalism.com) nebo James Hamilton (www.econbrowser.com).

Hlavní potíží je opět složité oceňování toxických aktiv a nepřehledná úloha privátních partnerů, protože celé to má fungovat na bázi partnerství veřejného a soukromého sektoru (tzv.PPP). Trh si zkrátka usmyslel, že tomu celému nevěří a přes bilion dolarů možná vyletí komínem.

Je paradoxní, že americká vláda nepochopila, že zabrat (a probudit důvěru) může jenom něco, co je jasné, stručné, přehledné a pochopitelné.

Podle mého skromného úsudku by Obamova vláda měla zkusit vyhnout se složitému a vleklému oceňování špatných úvěrů. Banky by měly vyskladnit do náruče státu ta aktiva, která prostě samy nechtějí mít v bilancích. Ty se pak budou rozprodávat na trhu, který si je ocení sám.

V praxi by to ovšem vypadalo tak, že bankovní úředníci, kteří mají co do činění s toxickými aktivy, zůstanou sedět na svých místech, pouze budou od svých původních matek odděleni účetně. Technicky to budou státní zaměstnanci a budou postupně likvidovat špatná aktiva.

Halóóó! Bílý dům? Tady Macháček!

Komentátor FT Wolfgang Munchau se domnívá, že současná krize může být hlubší než neblaze proslulá tzv.Velká deprese. Důvodem je, že dnešní propad mezinárodního obchodu je hlubší než kdykoli během Velké deprese a rozpletení toho, jak je ekonomika propojená s toxickými aktivy bankovního sektoru může trvat velmi dlouho.

Přejme si, aby se pan Munchau tentokrát mýlil (někdy se mu to – jako každému – stává) a on si to možná přeje také.

Autor: Respekt

Deník FT Deutschland přinesl srovnání toho, jak si stojí nové členské země Evropské unie z hlediska finanční stability a hrozby tzv.defaultu, resp.státního bankrotu.

První sloupek je schodek běžného účtu, druhý podíl zahraničního dluhu na HDP, třetí tzv.spread (oficiální český termín pro tento finanční výraz dosud nikdo nevymyslel, „Macháček navrhuje rozptyl“) vládních dluhopisů nad bezpečnějšími německými a na posledním místě je pravděpodobnost tzv.defaultu.

Takže nakonec přeci jen alespoň jedna dobrá zpráva: jsme na tom zjevně nejlíp. Špatná zpráva je, že u poloviny nových členských zemí považují pravděpodobnost státního bankrotu za velmi vysokou.

Čtvrteční audit: Krize a nepoučitelnost


Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].

Mohlo by vás zajímat

Aktuální vydání

Proč se Karel Čapek nemýlil, když věřil v člověkaZobrazit články