Topolánkovy těžké chvíle

Sociální demokracie zaznamenala v krajských volbách drtivé, rozhodné a překvapivé vítězství. Podstatné je, že ČSSD dokázala zmobilizovat voliče, k volbám přišlo o téměř milion voličů více než se všeobecně očekávalo.

Ti, co se obávají populistického Jiřího Paroubka a jeho případné vlády tvrdé ruky, mohou být ale vlastně rádi. Vrchol popularity sociální demokracie a nejvyšší intenzita (i efektivní mobilizace) protestních hlasů přišla zjevně příliš brzy. Navíc podle většiny průzkumů veřejného mínění, které jsme mohli vidět krátce před volbami se zdalo být zjevné, že náskok sociální demokracie na ODS se začíná snižovat. Při téměř dvojnásobné volební účasti, která je běžná při parlamentních volbách, by se to začalo projevovat už dnes. Vzhledem k tomu, že (nejen) čeští voliči mají velkou tendenci k vyvažování, je pravděpodobné, že při parlamentních volbách (regulérních i dřívějších) Paroubkovo vítězství zase tak drtivé – bude-li vůbec nějaké - nebude. Možná se leckteří voliči, kteří chtěli ODS trochu ztrestat, sami sebe právě poněkud polekali.

Volební účast (40 procent proti odhadovaným 30 procentům) je sice důležitá, ale nejdůležitější je nakonec výsledek a ten s výjimkou jednoho jediného kraje (Jihomoravského) zrcadlí rok 2004: tehdy bylo všechno modré, dnes je všechno oranžové. A podle všeho se podobně bude odvíjet i současná situace.

Ani v roce 2004 se pod tlakem vítězné ODS nezhroutila koaliční vláda pod vedením sociální demokracie, pouze se opakovaně měnili premiéři (Vladimír Špidla za Stanislava Grosse a ten za Jiřího Paroubka): to ale spíše nesouviselo s výsledkem krajských voleb. Parlamentní volby v červnu roku 2006 vyhrála ODS s odřenýma ušima: slavná drtivá převaha z regionálních, senátních a evropských voleb byla ta tam.

Oranžová tsunami může přinést „ovoce“ už o víkendovém druhém kole senátních voleb. Vyděšení příznivci ODS či skalní odpůrci Paroubka se možná dostaví ve větším počtu.

Další důvody, proč začne sociální demokracie ode dneška oslabovat, jsou zjevné. Strana slibuje, že v krajských zdravotnických zařízeních se nebudou vybírat poplatky. Pokud se tak stane (je to podle všeho proti zákonu), proti čemu bude sociální demokracie před parlamentními volbami mobilizovat? Vždyť ona ty poplatky potřebuje! Podobné je to s radarem. Pokud stavbu zastaví nebo pozastaví Rathovo krajské referendum, proti čemu se bude ČSSD stavět?

Voliči v krajích si navíc časem všimnou, že sociální demokracie má naprostý nedostatek kompetentních lidí, které do vedení jednotlivých hejtmanství postaví. Někde být hůř nemohlo (severočeský hejtman Jiří Šulc), někde si lidé brzy všimnou, že jim kompetentní a spolehlivé vedení kraje chybí (na severní Moravě vystřídá oblíbeného Evžena TošenovskéhoJaroslav Palas).

…

Odejde premiér? Vymění se ministři? Padne vláda? Vezměme to popořadě. Lidé ODS z regionů a hejtmani budou tlačit na odchod premiéra: bojí se, že jim Paroubek nedá k moci ani čichnout, natož líznout nebo kousnout. Někteří hejtmani se k odevzdání moci postaví čelem, jiní to budou velmi těžko snášet. Topolánek má ale protizbraň: nepletl jsem se vám do kampaně, takže jste prohráli vy. Uvidíme.

Případný odchod jednotlivých ministrů neukojí rozezlené hejtmany ani opozici. Navíc každý jednotlivý ministr reprezentuje určitou důležitou mocenskou frakci v ODS. Podpora vlády zevnitř poslaneckého klubu by odchodem jednotlivých ministrů mohla oslabit.

Padne vláda? Spíše ne. Každá přechodná vláda bude totiž vnímána jako vláda s podporou sociální demokracie a to by oslabilo vyhlídky ČSSD v předčasných volbách, protože by se ušpinila mocí. Sociální demokraté potřebují tlačit na takové změny, které jím pomohou udržet si distanc od vlády.

Důležitou roli bude hrát prezident republiky. Normální by bylo, že hlava státu bude dělat vše, aby nedestabilizovala domácí politiku před předsednictvím Unie. Jenže zde jsou motivy Václava Klause jiné než „normální“: prezident nemá zájem na tom, aby naše předsednictví dopadlo „dobře“ nebo bylo dobře hodnoceno, o žádnou pochvalu z Bruselu nestojí. Naopak pokud bude naše předsednictví chaotické a nestabilní a pokud Unii oslabí, bude Klaus jenom rád. Pokud se většina klíčových rozhodnutí bude tváří v tvář finační krizi odehrávat v eurozóně a naše předsednictví bude vnímáno jako (ne)estetický doplněk, budou čeští národovci, eurofobové a euroskeptici rádi: oni přece chtějí dvourychlostní Evropu.

A jak to bude s radarem? Je nad slunce jasné, že ve světle finanční krize a zcela nové americké rozpočtové situace, bude financování protiraketové obrany o dost oddáleno. Náš a polský postoj budou hrát na nějakou dobu druhé housle. Bouře v české politice není klíčová. Důležitější je hurikán v amerických vládních financích.

Páteční audit: Teď raději neprivatizovat

Čtvrteční audit: Záchranný plán nezabírá

Středeční audit: Jak vypadá státní bankrot

Úterní audit: Krůček od útesu

Pondělní audit: Znárodňování bez ideologie