0:00
0:00
Audit Jana Macháčka23. 1. 20153 minuty

SuperMario Draghi doplnil slovní zástavu jasným činem

Příznačné je, že to, co vcelku jednoznačně všichni vítají, odmítá český ekonom jako blbost

Šéf ECB Mario Draghi a německá kancléřka Angela Merkelová, jejíž země je proti tištění peněz (takto je ztvárnil sprejer ve Frankfurtu)
Autor: Globe Media /  Reuters

Předseda Evropské centrální banky Mario Draghi na čtvrteční tiskové konferenci dokázal, že je důvěryhodným, přesvědčivým a rozhodným centrálním bankéřem, mimořádně inteligentním komunikátorem a taktéž lišákem, který vyzrál na něco, co se leckomu zdálo neřešitelné. Ne náhodou se mu říká SuperMario. 

Kvantitativní uvolnění, tedy nákup státních dluhopisů ze strany ECB a tzv. eurosystému, je dvakrát větší, než největší optimisté očekávali - mohlo by jít tedy o sumu, která skutečně bude mít relevantní sílu něco změnit. A pokud by se ECB neblížila deklarovanému inflačnímu cíli ani po této masivní injekci, může být program ještě masivnější.

↓ INZERCE

Dluhopisy svých národních států budou nakupovat jednotlivé národní centrální banky, které společně tvoří tzv. eurosystém, pouhých dvacet procent dluhopisů bude nakupovat ECB. Bylo též jasně řečeno, že program se bude vztahovat i na Řecko, pokud však země bude nadále plnit podmínky záchranného plánu.

Draghi před dvěma a půl lety pronesl slavné udělám „cokoli“, aby eurozóna byla zachráněna, a „věřte mi, že to bude stačit“. Tehdy stačil tento slavný výrok a výnosy z dluhopisů začaly klesat, resp. zlevnilo se financování dluhu. Nyní Draghi doplnil slovní zástavu jasným činem.

Nemoci eurozóny samozřejmě nejsou šmahem vyřešeny a vyléčeny, pouze má teď ECB konečně volné ruce k tomu, aby mohla plnit inflační cíl. Ideální by bylo, aby ECB mohla po přechodnou dobu také kofinancovat Junckerův investiční plán, aby mohla nakupovat dluhopisy evropských institucí.

Bankéři jdou: Prezident ECB Mario Draghi a viceprezident Vitor Constancio (vlevo) oznámili, že budou pumpovat do evropské ekonomiky miliardy eur. Autor: Globe Media / Reuters

Klíčové jsou samozřejmě strukturální reformy a uvolnění trhu práce. Dobré by ale také na druhou stranu bylo, aby Německo uvolnilo upjatou rozpočtovou politiku a deregulovalo služby.

Příznačné je, že to, co vcelku jednoznačně vítá anglosaský i americký tisk, to, co vítají odborná média všude ve světě, to, co vítají španělská a francouzská média, to, co dávno s úspěchem provedla americká, britská a japonská centrální banka, odmítá český ekonom jako blbost.

Alespoň se to tak jevilo ve čtvrtečním pořadu Události komentáře, kde to pro oba přizvané ekonomy bylo šmahem jasné: jsou to jenom steroidy, nebude to fungovat, jen se odkládá řešení. Český převažující postoj je blízký tomu německému - záhadou ovšem je proč, když tady mezi elitami málokdo německy umí a když elity mluví spíše anglicky.

Na druhou stranu je faktem, že intervence ČNB také vnímala většina české „odborné“ obce se značným nepochopením, resp. s jistou konzervativní natvrdlostí.

Bývalý americký ministr financí Larry Summers vzpomněl v Davosu Keynese a klamnou představu, jindy též paradox spoření. „Když si někdo v sále stoupne, dobře uvidí. Když si všichni stoupnou, nikdo neuvidí nic.“ A tak je to i s proexportní politikou praktikovanou Německem.


Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].