Putin odvolává ropovod South Stream

Ruský prezident Vladimir Putin v pondělí řekl, že Rusko přestane pod Černým mořem stavět plynovod South Stream - a to do té doby, než s ním Evropská unie bude souhlasit.  Tohle je nesmírně důležitá zpráva; mnohem důležitější než cokoli, co se v posledních týdnech událo.

Projekty plynovodů Nord Stream (pod Baltským mořem do Německa, který už funguje) a South Stream (pod Černým mořem na Balkán a pak přes Srbsko do Maďarska, Rakouska, Itálie) měly od počátku pro Rusko cíle nejen obchodní, ale také geopolitické. Jako kleště měly svírat Evropu. Cílem bylo učinit z tranzitních zemí, jako je Ukrajina, Bělorusko, Slovensko, ale do určité míry i Česká republika a Polsko, země koncové, na jejichž teritoriu nebudou závislé dodávky plynu pro klíčové zákazníky v západní Evropě.

Pokud by Rusko vypnulo plyn Ukrajině, Bělorusku či Slovensku, nedotklo by se to po dokončení obou ruských „klešťových plynovodů“ dodávek do západní Evropy. Bývalé tranzitní (a nyní tedy spíše koncové) země by se tak staly reálně závislejšími na Rusku. Zároveň bylo cílem ukázat Ukrajinu jako nestabilní teritorium, jemuž je třeba se vyhnout. Svádění výpadků dodávek do západní Evropy na Ukrajinu posloužilo jako argument pro Nord Stream a mělo sloužit i coby argument pro South Stream.

Scénář byl například podobný i v tom, že do čela Nord Streamu byl jmenován bývalý kancléř Gerhard Schröder a do čela South Streamu měl být jmenován bývalý šéf Evropské komise a italský expremiér Romano Prodi - který ovšem odmítl a slouží mu to ke cti.

Putin prohlásil, že by bylo nesmyslné pokračovat v projektu, který by znamenal investice v řádech stovek milionů dolarů a který bude končit v Bulharsku a dál už nebude smět pokračovat. Evropská unie totiž neudělila ruské firmě Gazprom výjimku, aby mohla plynovod v plné kapacitě využívat. Existují totiž reálné obavy ze zneužití dominantního postavení i z přílišného vlivu Ruska na jihovýchodě Evropy.

Zároveň si Putin postěžoval, že si myslel, že Bulharsko je suverénní země, a politoval Bulhary, že přijdou o 400 milionů dolarů ročně. Dvorním dodavatelem ruského plynu do Evropy se v jižním křídle stane Turecko a obě země o tom již v pondělí podepsaly memorandum.

Tady můžeme i začít s hodnocením celé věci. Podstatné je, že Turecko je členskou zemí NATO a vojenským spojencem Západu a nelze si ani ve snu představit, že by nějak manipulovalo dodávkami plynu v ruském geopolitickém zájmu. Dále se ukazuje, že sankce a hlavně pokles cen ropy na Rusko opravdu dopadají a Putinovi docházejí prostředky na realizaci velkorysých projektů.

A zatřetí se ukazuje, že Evropská unie (alespoň zde a v tomto ohledu) zafungovala a dokáže držet společnou pozici. Což je dobrá zpráva. Kdyby to chtěl někdo přecházet jako maličkost, tak se velmi mýlí.