Proč je Česko za větrem? Náhodou.

Americká bankovní krize se přesouvá do Evropy – titulky novin a zpravodajských serverů především v souvislosti se znárodněním belgicko-holandské banky Fortis a britské banky Badford a Bingley. Jak se to vezme. Pokud bychom Evropu vnímali očima Britů nebo Irů, dorazila krize už dávno.

Panika na kontinentu

Na tom, co se v poslední době děje v Británii, je vidět, že země je propojená s Amerikou daleko více, než by napovídala geografická poloha Spojeného království. Podobně jako Američané bydlí Angličané rádi ve svém a hypotéka je elementárním institutem, který bydlení ve vlastním domku financuje. New York má svůj Wall Street a Londýn svou City, obě finanční centra jsou propojena ne sice pupeční šňůrou, ale například firmami, které působí v obou z nich. Wall Street i City jsou finančními centry globalizace a to provázanost obou ekonomik posiluje. Pád banky Lehman Brothers znamená, že propouštěni budou tisíce investičních bankéřů také v Londýně.

A když před více než rokem vypukla hypotéční krize v USA, stala se britská banka Northern Rock jednou z prvních obětí.

Ještě nedávno zázračně rostoucí Irsko se nyní propadlo do recese a tamější prudký pád cen nemovitostí znamená sice vypouštění specifické irské realitní bubliny, ale ono prasknutí také nastartovala americká krize. Jenom se „zatím“ nezhroutila žádní irská banka.

Takže by snad bylo přesnější, kdybychom v souvislosti s pádem belgické banky napsali, že krize se přesunula „na kontinent“, jak by řekli hezky Angličané. Ani to ale úplně nesedí. O tom, že se dvě významné německé zemské banky (a jedna specializovaná banka „federální“ IKS) v krizi namočily, víme také více než tři čtvrtě roku (dnešní novinkou je záchrana německé banky HypoReal). Francouzské banky (například BNK Paribas) se namočily v amerických sekuritizovaných produktech a ještě hůře dopadly banky švýcarské, především UBS.

Velký propad cen nemovitostí zažívá již více než rok Španělsko, zatím ale nevíme, jestli se do potíží dostane nějaká španělská banka. Takže novinka posledních dní je, že se „na kontinent“ přesouvá panika.

Zajímavé je, jak zapůsobí bankovní krize na integraci bankovnictví (především komerční záležitost) a regulatoriky v Evropě (především politická záležitost). Případ anglické Badford and Bingley, jejíž deposita převezme španělská finanční skupina Santander, dokazuje, že národní regulátoři dokáží operativně spolupracovat. Rychlost zásahu překvapila i na úrovni Beneluxu (kdy jsme o něm naposledy slyšeli?) v případě banky Fortis (viz.blog Ondřeje Schneidera na serveru iHNed).

Ve věci integrace nebo neintegrace evropského bankovnictví se ale uvidí podle toho, jak krize a panika bude nebo nebude pokračovat.

Náhodou jsme zprivatizovali dobře

V souvislosti s dosavadním vývojem krize se zdá, že české banky byly zprivatizovány dobře. Nebylo to ale tím, že by naši privatizátoři byli geniální, ani tím, že by měli skvělý instinkt, ale především tím, že měli velké štěstí.

Vezměme si například belgicko-holandskou banku Fortis. Československou obchodní banku (ČSOB) koupil patrně největší konkurent Fortisu – tedy belgická banka KBC - která je podle všeho americkými „podezřelými finančními produkty“ relativně netknutá. Kdyby měl před devíti lety na ČSOB zálusk Fortis, mohlo být dnes všechno jinak. Kdydy se místo rakouské Erste banky rozhodla koupit Českou spořitelnu nějaká německá banka, mohlo být leccos úplně jinak. A podobně „jinak“ to mohlo být, kdyby místo Societé General, koupila Komerční banku BNP Paribas.

Další důvody, proč jsme na tom „dobře“, jsou společné pro všechny postkomunistické země ve středoevropském prostoru. Síla konkurenčního boje v bankovnictví je stále malá (i když roste), hospodářský růst uspokojivý a banky nebyly tlačeny trhem k investicím do dobrodružných produktů.

A nakonec jde o to, že když už by si někdo hrál s třaskavinou, byly by to mateřské firmy a holdingová centra, které by k hračce nepustily své „nezkušené postkomunistické děti.“

Bez záchranného plánu by to nešlo

A co si myslíme o Paulsonově záchranném plánu? Jisté je, že nějaký plán byl třeba, jisté je, že to musel být plán velký a logické je, že musel přijít strašně rychle, jinak by neměl smysl.

Kruciální nejsou v tento okamžik detaily plánu, ale pouze jeho hrubá síla. Pokud se panika na trzích uklidní, pokud si banky začnou mezi sebou zase půjčovat a to za rozumnou cenu, bude jisté, že plán zabral, ne však proto, že byl dokonale (možná ani ne dobře) a spravedlivě vymyšlen, ale proto, že byl schválen a byl masivní a rychlý.

Věc úplně jiná je, v čem měl být plán jiný, jaký bude mít dopad na americký a globální kapitalismus z dlouhodobého pohledu a jaké bude mít konsekvence politické. O tom všem v příštích dnech.

Páteční audit: Paulson klečel a maďarská past v Česku

Čtvrteční audit: Ekonomy nikdo neposlouchá

Středeční audit: FBI vstupuje do hry

Úterní audit: Pochyby o záchranném plánu - panika pokračuje

Pondělní audit: Investiční banky skončily