0:00
0:00
Audit Jana Macháčka20. 11. 20124 minuty

Proč Česko neroste

Astronaut

K této otázce jsem se v uplynulých měsících vyjadřoval vícekrát, ale protože jsem byl osloven z komentářů Hospodářských novin, že k tomu chystají jakousi sérii, je to příležitost znovu sesumírovat argumenty a  vysvětlení, které pro celou věc mám.

Českému hospodářství se v poslední době v porovnání se sousedy opravdu nedaří. V době, kdy slovenské hospodářství roste o 2,1 procenta, české se o procento zmenšuje. Dobře se daří Polsku (roste o tři procenta) nebo Rakousku. Katastrofickým Maďarskem není radno se utěšovat. V první řadě je třeba říci, že horší výsledky českého hospodářství nelze svádět na krizi eurozóny, protože to by se potom nemohlo dařit ani Polsku nebo Slovensku.

↓ INZERCE

Taktéž nelze argumentaci příliš opírat o to, zda jsme v eurozóně nebo mimo ni. Poláci v ní nejsou a Švédové také ne (obě země jsou na tom růstově lépe než my, Švédové rostou ve třetím čtvrtletí 2012 o dvě procenta), Slováci v ní jsou (růstově jsou na tom mnohem lépe než my) a Slovinci v ní jsou a přitom jsou na tom ohledně růstu hůře než my. Nicméně – vzhledem k podobné struktuře ekonomiky (závislost na výrobě automobilů a na Německu) je zjevné, že Slovákům členství v eurozóně prospívá a našemu průmyslu a exportu by podle všeho prospívalo také.

Vzhledem k tomu, že hlavním faktorem našeho hospodářského poklesu je poměrně radikální pokles poptávky domácností a jejich prudce zvýšená spořivost, pak je zřejmé, že český problém se jmenuje nedostatek důvěry.

A nejde jen o to, že lidé nevěří politikům, protože příliš kradou a lžou – to by také nebylo nic originálního. Jde také o to, že politici – nejen vláda – vytvářejí nestabilní institucionální prostředí. Je šest týdnů před koncem roku a lidé dosud nevědí, jaké budou v příštím roce platit daně.

Jestli něco ovlivňuje spotřebitelské chování, pak je to otázka penzí. A důchodová reforma nyní těsně prošla, ale opozice ji prý po volbách zruší. Prezident vetoval prováděcí předpisy a zákony. Čemu mají tedy lidé věřit? Co mají chtít?

Otázka spíše pro sociology je, zda se nám v České republice nezačala rozpadat střední třída (neměl by být náhodou učitel střední třída a nikoli chudina?) ještě předtím, než zapustila pevněji kořeny. Navíc je pravděpodobné, že je daleko více lidí ohroženo různými exekucemi na účtech, než je oficiálně známo. V televizních reportážích se lidé dnes a denně dozvídají, že ochrana majetku a práva nefunguje, jak by měla, že je zde příliš snadné někoho smluvně okrást, oholit a podvést.

Kapitálový trh u nás nefunguje, nové emise vlastně nestojí za řeč – takhle by to v mladé dynamické ekonomice být nemělo.

Vláda straší lidi (teď říká, že už nebude) krví, potem a slzami, šetření a škrtání se zdá být smyslem života. Proč se pak divit, že si to lidé vztahují i na svůj rodinný rozpočet?

Přísný, neoblomný a mračící se ministr financí je dobrá věc, má však mít k sobě premiéra nebo vicepremiéra pro ekonomiku, který nastíní lidem optimistickou vizi a důvěru ve věci příští. V žádné jiné zemi na světě se tolik nestraší rozpadem eurozóny a následnou apokalypsou. Nejvíc straší hlava státu. Kdybych to měl brát vážně, přestanu utrácet úplně. Česko to zjevně se škrty přehnalo, potvrzuje to i nedávná studie Mezinárodního měnového fondu, která dokládá, že dopad škrtů na růst je obecně větší, než se předpokládalo.

Je otázkou, zda Česká národní banka neměla dříve uvolnit měnovou politiku a zda neměla s vládou více ladit tzv. policy mix.

To, že vládě nevěří odbory a levice, je známá a stará věc. Je však také chybou většinových médií, že včas neupozornila na to, že fiskální politika této české vlády je dost příkrá. Souvisí to asi s tím, že se leckdo obává kritičnosti, aby nebyl ocejchován jako levičák. Ono z Prahy se ta hospodářská situace vnímá o dost jinak než z chudších regionů. To souvisí i s kriticky myslícími ekonomy, kterých je zoufalý nedostatek. Všichni vlezou do NERV a pak se jim nechce vládu (tedy potažmo sebe sama) kritizovat.

V neposlední řadě si toho opravdu rozkrádáme víc, než země může unést, místo abychom nerozkradené peníze použili k prorůstovým opatřením v oblasti investic. V takovém Polsku skandály s rozkrádáním evropských peněz prostě nemají, protože si přece pod sebou nebudou podřezávat větev.


Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].

Mohlo by vás zajímat

Aktuální vydání

Proč se Karel Čapek nemýlil, když věřil v člověkaZobrazit články