Předsednictví a autocenzura

Francouzský president Nicholas Sarkozy zaútočil na konci minulého týdne na Evropskou centrální banku. Ta podle něj „neměla zvyšovat úrokové míry, protože to nepomůže snížit ceny ropy.“ Je to určitou tradicí francouzských prezidentů, že útočí na emisní banku. Dělal to i Sarkozyho předchůdce Jacques Chirac a sám současný prezident nezaútočil poprvé, před časem žádal omezit nezávislost Evropské centrální banky (ECB).

Je podobně tradiční, že nezávislou centrální banku vždy tvrdě brání němečtí politici. Pro ně je ECB dědicem úspěšné Bundesbanky a po zkušenosti dvou hyperinflací v jednom století existuje v Německu silná politická vůle a poptávka po tom, aby politici neměli co do činění s péčí o měnu. Takže nepřekvapí, že se Angela Merkelová ECB proti Sarkozyho výpadům hlasitě a přesvědčivě zastala.

Zajímavé je, že si to Sarkozy schytal hlavně odjinud. Komentátoři některých evropských listů - za všechny ocitujme Financial Times – francouzského prezidenta upozornili, že je nevhodné a nepatřičné, aby jako předseda Evropské rady podrýval autoritu jedné z klíčových evropských institucí a je už vůbec nepřijatelné, aby tak zahajoval šestiměsíční předsednictví. Dodejme, že je přitom paradoxní, že právě Francouzi jsou ti, kteří každého poučují, jak se má předsednictví správně „dělat“ a v případě České republiky vystupují jako ti, kteří nás budou „zaškolovat.“

Z reakce médií jako FT by se mohla poučit Topolánkova vláda. A zkusit získat jakýsi cit: co se v rámci „slušného vychování“ během doby kdy nějaký spolek sám vedu o jeho stavebních kamenech říká a neříká. Především se ale vkrádá na mysl otázka, jestli má český prezident Václav Klaus proslulý invektivami na samy základy a pilíře unie dostat na půl roku roubík nebo se bude krotit sám od sebe. Sarkozyho výroky jsou totiž limonáda proti tomu, co běžně říká o evropských institucích Klaus. Štěstí je, že česká hlava státu nebude snad osobně předsedat Evropské radě. Smůla je, že málokdo v Evropě zná detaily našeho ústavního systému a rozdělení pravomocí mezi premiéra, prezidenta, ministra zahraničí (a vicepremiéra pro evropské záležitosti).