Přece nespáchám sebevraždu, bránila se prý Merkelová

Pondělní deník The Financial Times přináší dva pozoruhodné „historizující“ texty. První je součástí série, která se snaží pokud možno co nejvěrněji zmapovat, jak to přesně bylo v několika klíčových okamžicích roku 2011 a 2012, kdy eurozóna stála pět minut od skutečné propasti.

Druhý se týká recenze na novou knihu Stress Test, vzpomínky bývalého amerického ministra financí Timothyho Geithnera, která rozebírá události září roku 2008 a pád investiční banky Lehman Brothers. Tehdy byl ovšem Geithner v jiné pozici. Seděl v klíčovém křesle šéfa newyorského Fedu zodpovědného za regulaci velkých bank na Wall Street - a svým způsobem byl důležitější než šéf celého Fedu Ben Bernanke.

Nejprve k eurozóně. První ze série investigativních textů píše o konci roku 2011, kdy se tzv. řecká nákaza začala šířit do Itálie, která stála doslova hodiny od chvíle, kdy by ji finanční trhy tzv. úplně odřízly. A řecká vláda tehdejšího premiéra Papandrea se chystala uspořádat referendum o tom, zda Řekové schválí podmínky záchranných půjček ze strany tzv. trojky.

V reportáži o summitu G 20 z listopadu 2011 v Cannes se píše, jak se kancléřka Merkelová dokonce rozplakala, když se ocitla pod tvrdým tlakem amerického prezidenta Baracka Obamy a francouzského prezidenta Nicolase Sarkozyho, kteří chtěli, aby německá vláda byla v záchraně eurozóny aktivnější. „To není fér, přece nespáchám sebevraždu,“ měla říci Merkelová. A mělo dojít i na to, že Merkelová měla připomenout Američanům, že to přece byli oni jako okupační mocnost, kdo po válce Němcům nadělil ústavu, která přísně sešněrovává manévrovací prostor německé vlády.

V rámci série článků oslovil deník Financial Times desítky účastníků podobných jednání, mimo jiné prý proto, aby před volbami do Evropského parlamentu mohli voliči posoudit, jak jejich lídři obstáli v řešení krize, která změnila Evropu k nepoznání: rozpočtová pravidla byla zpřísněna a zautomatizována, bankovní dohled byl odebrán z rukou národních autorit, Evropská centrální banka bude fungovat jako věřitel poslední instance (alespoň to trhy takto akceptují).

První díl pak detailně popisuje, jak to přesně bylo, když se Řekové vzdali referenda a akceptovali vznik široké koalice napříč politickým spektrem. Docela by stálo za to, aby se ta série článků pro Česko celá přeložila.

…

Geithnerovy paměti jsou „zprávou“ v jednom podstatném momentu. Geithner přesně popisuje, jak to bylo, když se rozhodovalo, zda se bude pomáhat bance Lehman Brothers, či nikoli. Pro někoho může být překvapivé, či dokonce šokující zjištění, že Geithner nyní tvrdí, že on osobně chtěl podpořit záchranu Lehmanů z veřejných peněz, pokud by se uskutečnila fúze s britskou investiční bankou Barclays. Tuto fúzi však nepodporoval v klíčovém okamžiku britský regulátor. (Takže zase za všechno mohou Angličané).

Tolik dnes Financial Times o dvou momentech, které změnily svět.