Dramatickou výzvu polského ministra zahraničí Radka Sikorského, který jako zástupce předsedající země EU vyzval Německo razantně a s polským patosem k rozhodné záchraně eurozóny, jsem pochválil ve středečním Auditu na stránkách respekt.cz. Čtenářům k tématu taktéž doporučuji diskusi ekonomů a dalších osobností na stránkách iHned.cz.
Lidové noviny se v pátek k Sikorského projevu vyjádřily texty svých komentátorů Daniela Kaisera a Alexandra Tomského (na internetu nejsou). LN odhalily, že Sikorski takto mluví proto, že Polsko potřebuje peníze z kohezních fondů. Ano, to je ta česká maloměšťácká, kupecká představivost, kterou se komentátoři LN pokoušejí napasovat i na Poláky: pokud má někdo nějaký názor, vždy zatím hledej peníze.
Příznačné přitom je, že si v LN Sikorského projev čtenáři přečíst nemohli, proto těm, kteří neumějí anglicky, nabízím kvalitní překlad, jenž vyšel v tištěném Respektu. Je však třeba koupit si časopis, nebo zaplatit SMS patnáct korun.
Mimochodem, abychom nebyli jednostranní – získal jsem k této věci zajímavou reakci německého diplomata (pochopitelně inkognito), která stojí za zaznamenání (oficiálních diplomatických reakcí na Sikorského je přitom v Evropě minimum): „Pociťuji jistou nevolnost z toho, že Německo, resp. kancléřka jsou dnes buď vyzdvihovány jako přicházející záchrana, nebo zatracovány jako neodvratná zkáza. A to nejen proto, že za dveřmi jsou Vánoce. Očekává se od nás, že si zahrajeme na svatého Mikuláše, který hrábne do svého pytle plného ECB/eurodluhopisů a uchlácholí neposedné ,trhy‘. Přitom se ale zapomíná na dvě věci: zaprvé tu nejde jen o trhy, ale také o lidi/občany, které je zapotřebí uklidnit, a vzít na vědomí, že co je dobré pro jednoho, nemusí být dobré pro druhého. Zadruhé, jak známo, nechodí Mikuláš sám, ale s čertem, který má za úkol potrestat nezbedné děti. Otázka je, zda si někdo (viz Sikorski) skutečně přeje německého čerta za vychovatele.“
Je to sice hezky prošpikováno bonmoty, ale podstatu dramatického výstupu Sikorského to nijak nevyvrací. Ten správně řekl, že bez aktivního vedení Německa eurozónu zachránit nelze, a připomněl Němcům jejich zodpovědnost. A co se toho čerta týče, tak Polsko se opakovaně hlásí k větší kontrole připravovaných státních rozpočtů a s integrací do evropského jádra (i když zatím bez eura) nemá vůbec žádný problém. Navíc krize eura není jen finanční: ze strany Německa jako největší země chybí narýsování dlouhodobé institucionální a politické vize do budoucna, vypracování toho sice žádné peníze nestojí, ale když taková vize neexistuje, tak to naopak peníze odrazuje.
Jaký je ale český politický „mainstreamový“ názor na celou věc? Poláci nám připadají jako frajeři, zdají se nám příliš sebevědomí a patetičtí.
Vlastně se nám tak nějak docela líbí německý lidový narativ: nechceme tisknout peníze, to se přece nemá, a pak také nechceme na nikoho platit, ať se každý lenoch postará o sebe sám. Zároveň si pobrukujeme s panem prezidentem, že se to euro vůbec nemělo dělat.
Jistý záblesk naděje tu nedávno byl. Ministr Kalousek na sněmu TOP 09 vyzval k tomu, abychom zůstali v integračním jádru Evropy.
Mezitím si možná přestal být tak trochu jist, protože se teď pustil do kritiky myšlenky společných dluhopisů eurozóny, protože prý hrozí morální hazard. Přitom autoři myšlenky eurodluhopisů od začátku zdůrazňují, že mají v sobě obsahovat silný disciplinační faktor (variant je několik). Například nad 40 procent dluhu vůči HDP by už každý musel vydávat jen vlastní dluhopisy. Ministrovi na rozdíl od Poláků vadí i kontrola rozpočtů, což jako občan nechápu. Každá kontrola Čechům vůbec neškodí, řekl bych.
Ministr Kalousek v pátek vysvětlil, že můžeme mít tak velkou krizi, jakou jsme si nedokázali dvacet let představit. „Bude to hustý,“ řekl a zároveň představil tři krizové varianty, od jemné po katastrofickou. To je všechno? Proč čeští politici nedokážou přijít s názorem, jak se má krize eura řešit? Protože euro nemáme, tak nám do toho nic není? Copak to není v našem zájmu?
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
