Paroubkova fatální chyba a Klaus na koni

Až do včerejška bylo možné Jiřího Paroubka považovat za člověka, který z hlediska moci (své vlastní a své vlastní strany) sleduje poměrně racionálně střednědobé a dlouhodobé cíle. Tím nejdůležitějším cílem je samozřejmě vyhrát parlamentní volby. Výsledek včerejšího hlasování ale nasvědčuje tomu, že u Paroubka převládlo zatemnění mysli, žárlivost a osobní zášť nad racionalitou i nad mocenskými cíly (jinými slovy: bylo po povinně odehraném divadle tak složité zařídit, aby se někdo zapomněl na toaletě?).

Paroubek se rozhodl odevzdat moc Václavu Klausovi a ještě se po cestě touto mocí ušpinit. Jeho šance vyhrát s přehledem parlamentní volby se po včerejšku výrazně snížily.

A kde jsou ideové cíle sociální demokracie? Místo, aby opozice využila toho, že je jí vládní koalice ochotna ustoupit skoro ve všem, vládu svrhla a nevydobyla vůbec nic. Moc teď leží na Hradě. Myslí si snad Jiří Paroubek, že Václav Klaus udělá něco pro přijetí eura (programový cíl ČSSD) či přijetí Lisabonské smlouvy (rovněž programový cíl ČSSD). Možná šéf ČSSD nečetl ústavu, ale prezident není povinen jmenovat premiérem vítěze voleb, ale kohokoli.

Nabízí se dvě varianty:

1. Euroskeptická poloúřednická vláda vedená kýmkoli (třeba Jiřím Weiglem) požádá parlament o důvěru a nedostane ji. Může ale vládnout bez důvěry do regulérních či předčasných voleb (nezapomínejme, že první Topolánkova vláda vládla bez důvěry více než čtyři měsíce). Paroubkovi se může zdát výhodné, že taková vláda může zkoušet štěpit ODS. Zde záleží především na tom, jestli se Topolánek udrží jako lídr.

2. Předsedou úřednické vlády se může stát sociální demokrat blízký ODS (Pecina,Rusnok). Účelem bude mimojiné oslabit ČSSD, Paroubka a oživit Zemanovo křídlo.

Potíž v tom či onom případě je, že Paroubek bude vnímán jako někdo, kdo tento vývoj umožnil. Vymezovat se vůči (oponovat) jakési úřednické vládě je navíc mnohem těžší, než vymezovat se vůči politické, pravicové vládě.

Pro ČSSD by bylo politicky nejvýhodnější, kdyby byl znovu pověřen sestavením vlády Mirek Topolánek a zároveň byly dohodnuty předčasné volby. To ale není výhodné pro Klause. Je také podstatné, že cokoli mohl Václav Klaus Paroubkovi slíbit, vůbec nemusí dodržet. Klaus totiž není zrovna proslulý plněním slibů.

K osudu důležitých věcí

1. Z ekonomického pohledu pád vlády, oslabení státu a politická destabilizace, přichází v nejméně šťastnou dobu, v době, kdy se Česká republika (vláda, NERV i centrální banka) usilovně snaží, aby země byla vnímána odlišně od hospodářsky se hroutícího regionu. Trhy to budou vnímat jednoduše: odchází maďarský premiér, odchází český premiér. Dostaneme se opět do maelströmu „střední a východní Evropy“: měna bude klesat či bude velmi nestabilní, odliv investorů bude patrně pokračovat.

2. Vyhlídky na schválení Lisabonské smlouvy se zatemní. Zde může být ohrožena celá Evropa, která bude muset čekat na přijetí Lisabonské smlouvy do podzimu 2010, kdy budou v Česku senátní volby. To ovšem Česku snadno neprojde, může to vést až k vytlačení problémového nekooperujícího státu z unie. V lepším případě se naplno rozjede dvourychlostní Evropa (eurozóna a zbytek), každopádně oslabí pozice a prestiž malých států. To bude mít přirozeně i své ekonomické důsledky. Je zřejmé, že politicky posílený Klaus udělá s radostí vše proto, aby unii oslabil.

3. Na rychlé přijetí eura, tak jak se o něj nyní snaží Polsko, můžeme s posíleným Klausem zapomenout.

4. Projekt amerického radaru de facto končí. Váhá s ním i americká strana, ale možnost politického schválení smluv v České republice se nyní rovná nule.

Polarizace není cesta

Těžko říci, zda vlády litovat. Byla to ODS jako jeden muž (a byl to i premiér Mirek Topolánek) kdo prosadil znovuzvolení Václava Klause na Hrad. Přitom byli všichni upozorňování ze všech stran, že Klaus je za odměnu zlikviduje. Ne nadarmo se říká, že dobré skutky (v tomto případě pomoc Klausovi) se neodpouští. Topolánek, Gandalovič,Vondra a spol. Klause volit nemuseli. Každý sám svého štěstí strůjcem.

Vláda vládla silově, nikdy se ani nepokusila vybudovat politický konsensus. Místo vyjednávání se „zlým Paroubkem“ postavila svoji existenci na nákupu přeběhlíků. I slavný reformní batoh, který je dnes z valné části rozebrán (poplatky u lékaře, stropy na odvody pojistného) byl schválen en bloc. Jenže kdo čím zachází, tím také schází. Doufejme, že to pro českou politickou scénu bude do budoucna zdrojem poučení.

Tím neříkám, že na vládě nebylo leccos sympatického, třeba v zahraniční politice. NERV přišel pozdě, ale přece. Také jsem ocenil, jak Mirek Topolánek sebral oproti všem prognózám v prosinci síly a volební porážku obrátil ve své vítězství na kongresu.

Úterní audit: O stavovské a profesní cti, trzích a Německu

Pondělní audit: Padne v Česku vláda? Jaký bude růst? Geithnerův plán a jak vypadá bilión dolarů

Páteční audit: Kdo to (ne)zavinil, Šlouf s Weiglem v hypnóze a čtení na víkend

Čtvrteční audit: Sněmovna a odklad deregulací

Středeční audit: Proč být v krizi optimistou, a proč taky ne…