0:00
0:00
Audit Jana Macháčka22. 9. 20103 minuty

Pár poznámek k demonstracím

Astronaut

Ještě několik poznámek k demonstracím a škrtání ve mzdách.

V letošním roce se vzhledem ke schválenému zákonu o státním rozpočtu a jeho prioritám už nedalo škrtat jinak. Kdo tvrdí opak, je demagog.

Rozpočet na rok příští je ale něco o dost jiného a o to šlo samozřejmě odborům především. Premiér Petr Nečas upozorňuje, že v soukromém sektoru byl leckdo ochoten přistoupit na snižování mezd již před dvěma lety, státní zaměstnanci by tedy měli držet jakousi solidaritu, jejich čas přišel dnes.

↓ INZERCE

Tuto solidaritu je ale třeba vysvětlit lépe, než to činí vláda. Firmy jistě řekly zaměstnancům, že jde o dočasné opatření, které se s návratem konjunktury změní. Ne že by soukromé firmy fungovaly dokonale, ale dovedu si představit, že s jádrem kvalifikovaných zaměstnanců se v soukromých firmách zacházelo v zásadě dobře.

Potíž státu je, že svému kvalifikovanému jádru (dobrým policistům, úředníkům, učitelům apod.) žádnou perspektivu prostě nenabízí. Zákon o státní službě už není na pořadu dne.

Kdyby stát řekl, že opatření je dočasné (do tehdy a tehdy) a že s těmi, kdo dělají svoji práci dobře a vzdělávají se, se do budoucna počítá, že si stát jejich práce velmi váží, možná by to všechno vypadalo o dost jinak. Nicméně: vláda to ještě může stihnout.

Stát by měl urychleně předvést, že umí zatočit s korupcí, umí dobýt ztracené miliardy a na příkladu s fotovoltaikou by mohl skrze odvahu ke zdanění ukázat, že nedopustí, aby se lidem zvyšovaly ceny energie právě teď o dvacet či třicet procent. Pak by se také s lidmi jednalo jinak.

Pokud stát nestihl začít u sebe, má ještě šanci to napravit: zdanit náhrady, jak slíbil, (ještě lépe je zrušit) a snížit poslancům platy o deset procent.

Zdá se, že moje teorie, že to vláda se svou razancí přehnala záměrně (aby měla v rámci taktiky kam ustupovat), se potvrzuje. Pokud stát v tarifech nakonec ustoupí, je to přesně to, co jsem měl na mysli.

Celkově člověk postrádá nosnou ideu. Jakou tradici tu chceme založit, jaký stát budovat? Chceme se s odbory na šetření a zpružnění trhu práce dohodnout, jako se to podařilo v Německu? Nebo chceme rakouský model? Jakkoli se tyto modely mohou zdát leckomu nevábné, je fakt, že pohled na jejich ekonomickou úspěšnost a udržitelnost se v posledních letech úplně změnil. Německo a Rakousko jsou dnes v rámci Evropy "success story“. Ještě nedávno to bylo Irsko nebo Island. Co takhle dánská flexicurity? Nebo odbory přetlačíme a nebudeme se s nimi bavit? To je také jistě možné, když na to někdo má.


Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].