Omluva, dolar a ekonomické střepiny

Šéf banky HSBC vyzval bankéře, aby se omluvili světu za rozpoutání finanční krize. To asi musí české bankéře poněkud zlobit, protože oni zrovna nic nerozpoutali a i v případě, že by bývali chtěli příliš riskovat nebo se notně přecpávat, maminky by jim to nedovolily. I když nezřízenou žravost čokolády a vymetání tajemných dobrot z neprozkoumaných špajzů si maminky – obzvláště některé - nechaly pro sebe (školník si samozřejmě myslí, že disciplínu mezi dítky zařídil on, protože udržel pořádek na chodbě, v šatnách i u rohožky). Evergreenem zůstane, že leckomu připadá, že české banky by se měly omlouvat leda za vysoké poplatky a nepřehledné smlouvy, stejně jako to, že leckomu poplatky jsou a budou jedno.

Čeští bankéři mohou mít opačný pocit, když už jsme u toho omlouvání. Může se jim zdát, že by se jim měla „omlouvat“ reálná ekonomika, jejíž stav se začíná zakusovat do bilancí bank. Mnohé české podniky a developeři neplní očekávání, které bankéřům před časem nastínili, když žádali o úvěry a financování. Jenže za to, jak to s ekonomikou je, zase můžou nenažraní cizí bankéři a mezi nimi i některé maminky českých dětí. A tak pořád dál a dokola.
…

Přestože to tak v době, kdy situace vypadala opravdu dramaticky, na chvilku vypadalo, že ve Spojených státech se odhodlají k reformám a vytvoří jednoho silného bankovního a finančního regulátora pod střechou centrální banky (Fed), nakonec z toho vůbec nic nebylo. Superregulátor po vzoru České národní banky vznikne pro změnu v Německu.

Nová konzervativně-liberální vládní koalice se ještě na mnoha věcech neshodla, ale rozhodnutí o sjednocení regulace už padlo. Bundesbanka měla až dosud na starosti regulaci na makroúrovni (to čemu se v regulatorní hantýrce říká „macroprudentials“), nyní získá do portfolia i regulaci na mikroúrovni (tedy řekněme regulaci konkrétních bank), kterou až dosud prováděl bankovní regulátor jménem Bafin. Pod Bundesbanku nově přejde i regulace pojišťovnictví. Německé pojišťovny se návrhu brání, komentátor deníku FAZ Holger Steltznerse bojí, že bankovní regulace se dostane pod přímou kontrolu vlády, resp. ministerstva financí. O celé věci informoval i deník Financial Times.

Abychom ale mohli srovnávat s českým superregulátorem, seděla by spíše paralela s tím, že všechny regulační pravomoce v eurozóně dostane Evropská centrální banka (ECB), jenže toho se člověk asi jen tak nedožije. Krom toho dozor nad kapitálovým trhem zůstane i v Německu nadále stranou. Každopádně – trend je jasný a Češi jsou průkopníci.
…

Když už jsme zmínili novou koalici v Německu, bude jejím největším testem, jak se postaví k tomu, až Evropská komise zamítne záchranný plán pro automobilku Opel, který chrání německé pracovní příležitosti na úkor těch v ostatních zemích, kde má Opel stále ještě továrny. K britským protestům se právě přidali i Španělé. Každopádně jde o jednu z nejdůležitějších věcí, která se nyní v Evropské unii odehrává.

Nás to musí zajímat mimojiné proto, že pokud Němcům projde státní pomoc pro jednu konkrétní firmu, těžko si představit, na základě čeho by Čechům mohl někdo zakázat propojit dočasně ČSA s Letištěm Praha, což je záležitost, o které se stále živěji v zákulisí diskutuje.
…

Úvahy o tom, že by mohl dolar skončit jako rezervní měna jsou nesmyslné. Číňané, kteří nainvestovali do amerického státního dluhu úspory státu, firem i celé generace lidí, nemají na konci dolaru zájem. Jediné, co může dolar někdy v budoucnu nahradit, je čínská měna, tedy renminbi, bude-li se tak ještě za čtyřicet let jmenovat. USA a Čína jsou stále silněji svázány ekonomickými zájmy. Čína potřebuje do Ameriky vyvážet a potřebuje, aby její investice do dolarových dluhopisů i různých firem a hedgeových fondů neztratily na hodnotě. Proti paktu východní Asie (nejde jen o Čínu) – Amerika jsou zájmy všech ostatních pořád ještě slabé.