0:00
0:00
Audit Jana Macháčka20. 1. 20095 minut

Obamova experimentální medicína

[image id="120824790"]Nový americký prezident se dnes ujímá úřadu. Čekají se od něj velmi vážná a důležitá rozhodnutí, očekávají se od něj razantní kroky, které pomohou vyvést zemi z nejhlubší hospodářské krize. Jenže jak se má Obama rozhodovat, když není odborníkem na finančnictví, bankovnictví, makroekonomii, regulatoriku ani hospodářský cyklus?

Astronaut

Nový americký prezident se dnes ujímá úřadu. Čekají se od něj velmi vážná a důležitá rozhodnutí, očekávají se od něj razantní kroky, které pomohou vyvést zemi z nejhlubší hospodářské krize.

Jenže jak se má Obama rozhodovat, když není odborníkem na finančnictví, bankovnictví, makroekonomii, regulatoriku ani hospodářský cyklus? To je jednoduché a není to nic nového – řeklo by se. Pokud prezident (panovník) něčemu nerozumí, najde si na to rádce a odborníky, kteří budou rozhodovat za něj.

↓ INZERCE

Jenže to je právě ten problém. Ekonomie jako vědecká disciplína se nachází v hluboké krizi. Ponechme stranou, že ekonomové nebyli schopni rozpoznat tikající bombu skrývající se ve světě futuristických finančních produktů, investičních bank, sekuritizace, hypotéčního trhu apod. Bohužel už se stalo – teď to ale není podstatné. Mnohem důležitější je, že ekonomové se vůbec nedokáží shodnout na tom, co by teď měla vláda dělat. Americká ekonomická obec (stejně tak – mimochodem - evropská) je nebývale ostře rozhádaná a svědčí o tom i přitvrzující diskuse na nejrůznějších blozích. Jak to tak většinou bývá, vyostřená diskuse je dokladem bezradnosti. Ekonomové totiž nevědí kudy kam.

Jsou pochopitelně rozděleni ideologicky. To koneckonců také nepřekvapí. I ekonomové jsou občané, voliči a lidé s různým stupněm inklinace v něco věřit či někomu fandit. Na jedné straně tedy máme – když to velmi zjednodušíme – likvidacionisty. Ti věří, že stát se do ničeho nemá plést. Špatné podniky (tedy i banky) prostě zbankrotují a o to rychleji se zrodí podniky a banky nové. Proti nim stojí ekonomové, kteří prosazují významnou aktivní úlohu státu a státního rozpočtu.

Je logické, že Obama nestojí na straně likvidacionistů. Jenže i neideologická a odborná diskuse mezi těmi, kteří schvalují silnou úlohu vlády a federálního rozpočtu začíná být velmi vyostřená.

Vezměme si co proběhlo až dosud. Americká vláda i centrální banka nejprve prosazovaly odkup špatných aktiv, pak různé garance za tato aktiva, pak kapitálové vstupy státu do bank a nyní se zase mluví o odkupu špatných aktiv a vzniku nějaké bankovní popelnice, ve které odkoupená aktiva zůstanou. Utratily se stovky miliard dolarů s velmi nejasným (spíše mizivým) efektem. (Člověk si říká co je lepší. Vláda, která pořád mění plány je nedůvěryhodná. Na druhou stranu je správné přiznat, že léčba nefunguje a zkusit to rychle jinak).

Od Obamy se očekává, že podpoří ekonomiku, poptávku, ale i bankovní systém dalšími stovkami miliard dolarů, ale spíše to bude přes bilion. Jenže debata je pořád divočejší. Má vzniknout špatná banka? Ano – jistě volají jedni – osvědčila se například v 90.letech ve Švédsku. V žádném případě – volají druzí – není jasné za kolik špatná aktiva vykupovat, nezaručí to ochotu bank půjčovat. A navíc vznik popelnicové banky (odkup špatných aktiv) pomůže stávajícím akcionářům. Stát má banky plně znárodnit, kapitálově posílit, rychle restrukturalizovat a pak reprivatizovat.

Proboha ne – volají druzí. Znárodnění odradí soukromý kapitál.

Podobně je to se státními garancemi na cenné papíry navázané na hypotéky. Trh s těmito cennými papíry zamrzl (možná zemřel) a mnozí tvrdí, že bez státních garancí se trh nerozhýbe. A bez tohoto trhu se nedá do pohybu ani trh s nemovitostmi. Nesmysl říkají kritici – právě státní garance na hypotéky (Fannie Mae and Freddie Mac) nás přivedly do problémů. Proč to opakovat?

A je tu celá řada dalších věcí. Má stát garantovat úvěry důležitým podnikům? Může jim dokonce půjčovat přímo? Je to slučitelné s pravidly světového obchodu a WTO?

Zdálo by se možná rozumné, kdyby Obama udělal od všeho trochu, a možná by něco zabralo. To právě nejde. Když se udělá od všeho trochu, hrozí, že budou léky slabé, že nezabere nic. Nová hlava státu musí předvést opak. Vybrat si cestu, vizi, cíle, rozhodnout se, předvést razanci. Právě rozhodnost má vrátit trhům důvěru. Jenže - co když se rozhodne špatně? Co když peníze vyletí komínem? Pak už v pokladnici žádné nezbydou!

Za normálních okolností je vždy nejlepší, když vláda dělá něco, co už bylo vyzkoušeno někde jinde a někdy jindy. Jenže potíž je v tom, že současná situace je pro ekonomy nová. Když to řekneme s nadsázkou – v USA právě vymýšlejí „kupónovou privatizaci.“ Ameriku (ale s Británií je to vlastně stejné) čeká experimentální léčba.


Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].