Obama, Paroubek a euro

Povrchní klišé praví, že pravicové strany mají blízko k byznysu (jsou tzv.probyznysové), zatímco levice se více stará o chudší vrstvy a má blíže například k odborům.

Platí to ještě v USA? Podle všeho ne, v tuto chvíli je to dokonce naopak. Americký svět podnikání stojí poměrně jednoznačně za Barackem Obamou. Je tomu tak proto, že i byznys má rád tzv. kyvadlo a střídání stráží a všeobecně se má za to, že nová administrativa přinese novou, svěží energii, vizi se silným mandátem a pokusí se Američanům nalít do žil optimismus. John McCain má sice s Georgem W.Bushem poměrně málo společného, jenže průzkum mezi byznysmany jasně říká, že jeho administrativu budou vnímat jako méně novou a méně svěží.

Je již jistou tradicí, že republikány jednoznačněji podporuje pouze určitý byznys například farmaceutický nebo zbrojní průmysl. Demokraté totiž většinou chtějí nějak regulovat růst cen nákladů ve zdravotnictví, stejně jako šíření zbraní mezi lidmi. Výdaje na zbrojení jsou navíc tradičně vyšší pod republikánskou administrativou.

Oproti tomu například svět (investičního) bankovnictví tradičně podporuje obě strany. Bývalým ředitelem banky Goldman Sachs byl jak současný americký ministr financí Henrik Paulson, tak Clintonův úspěšný ministr financí Robert Rubin (ten dnes radí Baracku Obamovi).

Demokratům také pomáhá, že jsou v posledních dekádách vnímáni jako strana, která vyrovnává veřejné finance, zatímco republikáni jako strana schodků a dluhů.

…

Nyní pokus o provokaci. Po jistém váhání vyzval český Svaz průmyslu vládu, aby vzala za svou prioritu vstup Česka do eurozóny. Česká vláda se nadále tváří suverénně: euro nám netřeba, eurozóna bude zadlužená až po uši, koruna nám přece stačí. Poláci, Dánové, Švédové, Slováci, Maďaři a kdovíkdo ještě, kteří by euro rádi, jsou naivní hlupáci.

Zde je dobré upozornit na to, že pokud se ODS ještě dlouho bude řídit čistou ideologií a podlézáním čestnému předsedovi, může o image strany přátelské byznysu poměrně snadno přijít. Ministři si to ve své bohorovnosti nepřipouští: my jsme přece ti, kdo vzývá kapitalismus a bude snad přát byznys Paroubkovi se Škromachem?

Odpověď je jednoduchá. Pokud ČSSD bude nabízet více racionality a ODS lpět pouze na dogmatech, přízeň byznysu se může otočit. Byznys se neohlíží pouze na deregulaci a daně. Sociální demokracie má přijetí eura konzistentně v programu a navíc se přízeň podnikatelů bude řídit i přízemní „pragmatickou“ úvahou. Nebude se náhodou na úrovni krajů stále více rozhodovat o zakázkách? „Probyznysový“ totiž nemusí vždy znamenat „protržní.“ Pokud ale bude byznys cítit, že více příležitostí vydělat je v eurozóně, dogmatickou ODS odřízne.

A když už ODS mluví o „západní“ orientaci, neměla by zapomínat, že na „západě“ leží také Evropa. A především v Evropě bude český byznys „dělat byznys.“

…

Další provokace se také týká Jiřího Paroubka. Stále více se proslýchá, že si Paroubek svou podporu případné úřednické či odbornické vládě rozmýšlí. V té by měl totiž volnou ruku prezident. Kdyby jmenoval do jejího čela bývalé sociální demokraty Jiřího Rusnoka nebo Miloše Zemana, rozložil (či alespoň oslabil) by tak ČSSD.

Kdo by tedy mohl být novým spojencem Jiřího Paroubka? Přece Mirek Topolánek! Bude-li mít na kongresu ODS Topolánek dva protikandidáty, je stále možné, že přeci jen vyhraje. A udělá-li konečně Jiřího Paroubka předsedou poslanecké sněmovny, projde radar, Lisabonská smlouva i relativně klidné předsednictví EU. To je přece jedna z důležitých Paroubkových motivací: ohřát se během předsednictví v nějaké státnické funkci a občas se prsit ve vysoké společnosti.

Co je důležitější: mít radar, Lisabonskou smlouvu a hladké předsednictví nebo být ve všem a za každou cenu proti „zlému“ Paroubkovi? Je lepší polarizovat a Paroubkem strašit nebo Paroubka zpacifikovat?

To ať si každý zváží sám. Každopádně: autor si tuto úvahu nevycucal z prstu. Mluví se o ní jak v ODS, tak v sociální demokracii.

Čtvrteční audit: Erste žádá o státní kapitál a česká oáza

Středeční audit: Banky jako veřejný statek?

Pondělní audit: O kyvadlu, populismu a protestu

Páteční audit: Máme co jsme chtěli