0:00
0:00
Audit Jana Macháčka8. 4. 20134 minuty

O bankách, Kypru, Bulharsku apod.

Astronaut

Titulek tohoto textu agentury Bloomberg upozorňuje, že kyperské otřesy „ohrožují východní Evropu“, protože východoevropské banky mají nízkou úroveň vkladů a jsou závislé na vnějším financování.

Text se však nakonec zabývá jen Slovinskem a slovinskými bankami, což je samo o sobě určitě zajímavé.

↓ INZERCE

Asi by byla namístě zmínka, že Česká republika to má naopak (podobně se psalo v roce 2008), ale na druhou stranu je zde otázka, jestli nás někdo do regionu „východní Evropy“ ještě řadí. Nedávná mentální mapka časopisu The Economist nás dokonce posunula někam do Belgie.

Text dvou bulharských ekonomů v téže agentuře se zabývá tím, proč nemůže být každý v Evropě jako Německo. Ať vládl v poslední době v Bulharsku kdokoli, země dodržovala přísnou rozpočtovou politiku, držela mzdy na uzdě a měnu tvrdě navázala na euro.

Potíž je v tom, že se už nedá čekat, že s pádem vlády to bude bulharská veřejnost nadále akceptovat. Zemi prý čeká italská politická nestabilita.

Němci fiskální a mzdovou zdrženlivost a přísnost akceptují, protože při ekonomické vyspělosti a kvalitě svých institucí to znamená, že v nejhorším případě bude udržena životní úroveň. V bulharském případě to ovšem znamená, že mizerná ekonomická úroveň bude buď i nadále stejně mizerná, nebo ještě horší, a to nejde lidem vysvětlit.

Robin Harding ve Financial Times píše, že tzv. abenomics, tedy hospodářská politika nového japonského premiéra, se snaží řešit jeden z nejsložitějších problémů současného světa. Japonsko má tři ekonomické problémy, jež se nedají řešit izolovaně. Je to deflace, pomalý růst a strukturální závislost na deficitním financování. Abeho plán spoléhá na odvážné monetární stimuly, které zaplatí deflaci, na fiskální stimuly, po nichž bude následovat fiskální konsolidace, a na strukturální reformy, jež podpoří růst. Tohle všechno je třeba dělat najednou, agresivně a tak dlouho, jak to bude třeba…

Tento komentář Bloombergu se zabývá bankami, které jsou pro USA příliš velké na to, aby mohly padnout. Podle autorů může být činnost amerických bank „outsourcována“, podobně jako to dělají v éře globalizace výrobní firmy, jež využívají nižších mezd a daňových pobídek v levnějších zemích. Moc tomu článku – přiznám se – nerozumím.

Podle článku Wolfganga Münchaua ve Financial Times má politika Evropské centrální banky mířit přímo na potřeby jižních států, program OMT v tomto ohledu zatím neuspěl. ECB sice musí mířit pouze na měnovou stabilitu a nesmí monetizovat státní dluhy, musí však zachovat funkčnost a průchodnost transmisních mechanismů vlastní měnové politiky.

Klíčem je ale především opravdu funkční bankovní unie.

Na serveru Eurointelligence komentují názor Jürgena von Hagena z Frankfurter Allgemeine Zeitung. Autor tvrdí, že dluhová kapacita jednotlivých států eurozóny je daleko nižší než u států se samostatnou měnou, protože k omezení dluhu už nemůže pomoci vyšší inflace. Průměrná zadluženost jednotlivých amerických států a kanadských provincií je 20 až 30 procent HDP. Státy eurozóny promarnily celé minulé desetiletí, aby s tím mohly něco dělat a dostat dluh na podobnou úroveň. Takže je třeba se vrátit k přísnému zákazu jakékoli pomoci. Záchranný val ESM může pomoci pouze malým státům za předpokladu, že velké státy nemají problémy. Podle Eurointelligence však není návrat k zákazu pomoci realistický. Alternativou je pouze silnější centrum se silnější dluhovou absorpcí nebo rozpad.


Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].