Jaká je budoucnost české ekonomiky? Odrazili jsme se ode dna? Přijde oživení? A na jak dlouho? A za jak dlouho? Vrátí se ještě někdy dynamický růst? Co je toho předpokladem? Je symptomatické, že otázky, které si klademe u nás doma, se vůbec nijak neliší od otázek, které si klade prakticky celý svět. Jsme prostě součástí globální a evropské ekonomiky, globálního výrobního řetězce, jsme exportně orientovaná, otevřená ekonomika. Krize k nám přišla zvenčí a zvenčí také případně odejde.
Ve druhém čtvrtletí zaznamenaly německá a francouzská ekonomika oproti prvním třem měsícům růst, a to 0,3 procenta. Symptomatické je, že úplně stejného růstu mezi druhým a prvním kvartálem (0,3 procenta) jsme dosáhli také my (meziročně je tu samozřejmě pořád obrovský propad, v našem případě dokonce minus 4,9 procenta). Řada ekonomů se ještě nedávno domnívala, že hospodářský vývoj k nám přichází ze západní Evropy (především z Německa) se zpožděním. To možná platilo na začátku krize, teď tomu ale nová čísla moc nenasvědčují.
Zajímavé jsou v tomto ohledu komentáře presidenta německé Bundesbanky (a člena rady ECB) Axela Webera.
Weber zdůrazňuje, že Evropská centrální banka (ECB) a vlády by neměly spěchat s rušením extenzivních a stimulačních opatření. ECB snížila sazby na 1 procento a nalila do systému stovky miliard euro likvidity. Podle Webera má počkat na širší, jasnější a udržitelnější signály růstu, před tím než přijde s výstupní strategií (česky si to přeložme jako konec experimentů a začátek normálu). Deníku Die Zeit Weber řekl, že „oživení, které nyní vidíme, je založeno na podpůrných opatřeních. Volné měnové politice, pomoci pro bankovní sektor a stimulačních opatřeních.“
U nás v Česku se měnová politika uvolňovala později a pomaleji než v západní Evropě a bankovnímu sektoru nebylo vůbec třeba pomáhat. Každopádně jsme a budeme závislí na stimulačních opatřeních v Evropě, a v minulých dvou kvartálech například (nebo především) na německém šrotovném.
Takže bude-li mírné oživení pokračovat, závisí na dvou věcech. Na tom jestli budou podpůrná opatření v Evropě (a především v Německu) pokračovat (my už si žádné další extra opatření dovolit nemůžeme a jejich efektivita je stejně sporná) a jestli se k umělému růstu založenému na státní pomoci přidá ještě růst skutečnější. Zdá se, že Axel Weber je mírný skeptik, ale na druhou stranu – soudě podle různých indexů důvěry – to vypadá, že němečtí manažeři a investoři jsou spíše optimisté.
Každopádně si celý svět láme hlavu, co že by to vlastně mělo být motorem globálního růstu v příštích letech. To je také hlavní téma právě začínajícího setkání bankéřů v americkém Jackson Hole. Co bude svět dělat, když Američané začnou spořit a koncentrovat se na snižování zadlužení? A co bude svět dělat, když Číňané a Indové nepodlehnou svodům spotřeby tak, jak by si svět přál? A v tomhle se jako třtina ve větru pochopitelně potácíme i my.
P.S.
A dodejme, že minulá česká vláda zdůrazňovala „exit strategy“ ještě než se stačila ujmout předsednictví. To jsme ale ještě měli velké svaly.
…
Gillian Tett napsala skvělý text do Financial Times o dvojím standardu investičních bankéřů a obchodníků s deriváty. Zatímco většina těchto finančníků byla přesvědčenými kazateli očistné kreativní destrukce trhu, vůbec si ani na chvíli nepřipustili, že by se tato destrukce mohla týkat také jich samotných. A přesto, že sami vždy propagovali test všeho trhem, jejich produkty (než to prasklo) nebyly testovány trhem, ale matematickými modely a technokratickou, slepou vírou v ně.
…
A ještě jedna věc. Ze všech textů, které jsem přečetl o dohodě mezi švýcarskou vládou, bankou UBS a americkým daňovým úřadem (IRS) jsem nepochopil, na základě čeho byli vybíráni ti američtí občané, jejichž data americká vláda obdržela a ti, kteří sítem propadli. Jisté je, že Američané původně žádali od UBS údaje o 52.000 účtech podezřelých Američanů a nakonec se spokojili s pouhými 4.500 tisíci účty. To si asi někdo oddechl! Velmi se osobně těším, až mi někdo vysvětlí, co bylo klíčem k této zajímavé a podivuhodné selekci.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
