Samé špatné zprávy z eurozóny. Španělsku byl o tři stupně snížen rating agenturou Moody’s, financování tamějšího dluhu se rekordně prodražilo a pod tlak se dostává italský premiér Monti. Předpovědi ekonomů jsou stále temnější a německý přístup stále nesrozumitelnější, i když vlastně pořád stejně neadekvátní: před summitem G 20, před řeckými volbami i před evropským summitem chtějí Němci srazit očekávání. Ať se od nich raději nic nečeká, aby se pak náhodou nedostavilo příliš velké zklamání. Lepší je asi pozvolná beznaděj než zvýšená očekávání a pak pád do hlubin.
Na summit G 20 hodlá kancléřka Merkelová odjet s tím, že pro Evropu už udělalo Německo dost, už jaksi samo nemůže a mají teď pomáhat ostatní. Je potřeba postupovat krok po kroku a pomalu připravit politickou a fiskální unii, a pak je teprve možné mluvit o unii bankovní. Také jsme se dozvěděli, že Německo je proti bankovní unii, proti eurodluhopisům a že stávající opatření stačí. Ano, to vidíme na příkladu Španělska a nově též i Itálie. A koneckonců si kancléřka možná nevšimla, že také ekonomické výsledky Německa už vůbec nejsou dobré. O co je Německo rádoby rozvážnější, o to jsou trhy ve svém negativním odsudku rychlejší a jakoby neklidnější. Mimochodem – jak by to vypadalo, kdyby Spojené státy řekly, že už nemohou a ať Kalifornii zachraňuje zbytek světa?
A ještě jedno mimochodem: uvědomuje si vůbec Evropa, co to znamená a jaký je to signál světu ve smyslu důvěryhodnosti, když nejmocnější evropská ekonomická instituce, Evropská centrální banka, žádá ve svém oficiálním prohlášení bankovní unii a její nejmocnější akcionář, tedy Německá spolková banka, je rezolutně proti?
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
