V souvislosti s útokem na prezidenta Václava Klause hračkou se v Česku spustila neuvěřitelná mediální a politická vřava. První, co k tomu musím říci, je toto: Na počátku 90. let mne skutečně nenapadlo, že budeme více než dvě desítky let po pádu komunismu ještě řešit, zda se politik smí či nesmí (má či nemá, hodí se, nehodí se) jakkoli ostře kritizovat či dokonce ostře v médiích napadat. Tehdy snad bylo většině společnosti jasné, že je to tak v západních demokraciích normální a že to tak chceme. Představoval jsem si, že někdy touto dobou budou naše politické a mediální elity řešit (a už jen dolaďovat), jak má být společnost vzdělanější, jak se mají mladí lidé učit jazyky, jak vylepšíme infrastrukturu apod.
Místo toho se vracíme zpátky do bodu nula. Novináři agilně analyzují, zda to ten či onen s kritikou prezidenta nepřehnal, zda se ho chudinky moc nedotkl, a premiér propustí na hodinu poradce, který se odváží napsat, že hlava státu je zbabělá.
Kancléř Jiří Weigl napsal v Lidových novinách (komentáře LN na internetu nejsou) o těch „mediálních rozeštvávačích“ konkrétně. Ano, ten maskáčový hošan z Chrastavy jistě hltá intelektuální přílohu Lidových novin, nejraději si dává k snídani rozsáhlou esej a nemůže se dočkat, až odjede do Brna na alternativní divadlo. To je asi stejná představa, jako když Milan Baroš čte po nocích Dostojevského, Tomáš Řepka hltá Arendtovou, a když mají lehkovážnou náladu, tak spořádají alespoň toho Viewegha.
Daniel Kaiser se zase pustil právě do Michala Viewegha, že si dovoluje „dojit“ klausovské téma. A proč by nemohl? Vždyť si snad každý může dělat a dojit, co chce! A proč je důležité, že jsou Viewegh nebo David Koller komerčně úspěšní, tedy podle Kaisera „showbyznysmeni“? To snad nesmějí mít komerčně úspěšní autoři politické názory? Smí je snad mít (a vypichovat na veřejnosti oči svým voodoo panenkám) jen Kaiser? Klaus prý nikdy nehájil „právo krve“ (ještě to tak! – pozn. autora), ale pouze proti EU hájí právo zemské (??? – pozn. autora). Mluvit o Klausovi v souvislosti s fašismem se prý nesmí. A proč by se nemohlo, když Klausovi oblíbenci Bátora i Adam Bartoš fašisti jsou? Martin Putna navíc nepsal o nacismu, ale o českém předválečném fašismu, což je něco zcela jiného.
V rámci boření antiklausovských mýtů se Kaiser dále domnívá, že Rusku Evropská unie nevadí, že Rusku se nelíbí pouze NATO. Kdo s ním nesouhlasí, je prý „neinformovaný člověk“. Přitom bylo vícekrát popsáno, jak Rusko v rámci klíčového energetického exportu potřebuje Evropu rozdělenou a nejednotnou.
No nic. Pozoruhodná je Kaiserova romantická potřeba stylizovat se do role odvážného oponenta jednolité „mediální fronty“. Ve skutečnosti českou převládající prohradní mediální frontu představuje právě Kaiser. Někdo je možná třeba posedlý Klausem, ale někdo jiný zase Evropskou unií, žárovkami a Vieweghem.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
