Katastrofický scénář

Včera jsem připravil pro Český rozhlas tento text:

Konspirativní teorie do seriózních médií jistě nepatří, ale někdy je užitečné rozlišovat mezi zdánlivě extrémní či nepravděpodobnou teorií a konspirativním scénářem.

V české polistopadové politice bohužel platí, že se nepravděpodobné a extrémní scénáře uskutečňují příliš často. Kdo třeba skutečně věřil, že v roce 1998 uzavřou Zeman a Klaus opoziční smlouvu či skrytou velkou koalici a rozdělí si moc? Kdo skutečně věřil, že se Václav Klaus za pomoci KSČM stane prezidentem? A kdo ještě před rokem věřil, že se může Miloš Zeman stát hlavou státu? 

Scénáře na hraně konspirativní teorie mohou být někdy užitečné v tom, že pomohou veřejnosti být jaksi ve střehu. 

Když jsem však viděl, jak včera Václav Klaus zamířil na ideový kongres ODS, a když stále slyším úvahy o tom, že by se mohl stát znovu předsedou ODS, napadlo mne: Není to ďábelský scénář? Zemanovi totiž možná vůbec nevadí chovat se pro část veřejnosti zcela nepřijatelně: jako opilec či člověk útočící na akademické svobody. Prezidentem přece je a zůstane. Leckdo bude slyšet na obavy z mohutného nástupu levice (spojení Zeman–ČSSD), amnestie bude brzy zapomenuta a leckdo může slyšet na to, že Zemana a nástup levice dokáže přece jen zastavit jenom Václav Klaus. Ten se před volbami může stát lídrem ODS a bude se Zemanem zdánlivě bojovat: proti nástupu levice, proti evropanství, proti evropské vlajce na Hradě, proti státním investicím, proti keynesiánství. Po volbách se oba dohodnou: odstaví TOP 09 a Bohuslava Sobotku a uzavřou zase nějakou oposmlouvu či velkou koalici.

Nezapomínejme, že Klaus i Zeman jsou do sebe vlastně zamilovaní, jsou uštknuti tím obrazem souboje titánů, jak oni dva rádi chápou sebe sama. Jsou na sebe zvyklí a umějí se v praktických věcech dohodnout. 

Co by tomuto scénáři mohlo nasvědčovat? Klausovi se do Bruselu chtít nebude, asi tuší, že by se tam cítil bezvýznamně. ODS je úplně ideově vyprázdněná, je to až na výjimky jako pražský primátor Bohuslav Svoboda či Jiří Pospíšil strana kmotrů a výběrčích, doslova musejí žíznit po někom s názorem a ideologií. 

Zeman svoje závazky vůči Klausovi zatím vzorně plní: viz snahy prosadit Livii Klausovou do Bratislavy. 

V mnohých věcech se Zeman s Klausem shodnou. Vycházejí vstříc Rusům, chtějí oba dostavět Temelín a utratit po cestě spoustu peněz, nenávidí obnovitelné zdroje, zelené i politickou korektnost, mají odpor k homosexuálům a feministkám a genderové tematice, téma lidských práv v zahraniční politice je moc nevzrušuje, nesedí jim Karel Schwarzenberg apod. 

Co tomuto scénáři naopak nenasvědčuje? Možná je Miloš Zeman přece jen spíše sólový hráč a dokáže si leccos uhrát sám, Klause už k ničemu opravdu nepotřebuje. 

Klaus je už unavený a bez jiskry, nemá žádné nové nápady a postřehy. Přece jen tu ve hře jsou i jiné subjekty TOP 09 (Kalousek se nyní stylizuje do role hlavního a zásadového odpůrce ODS), možná se dostanou do parlamentu lidovci apod. 

Každopádně. Dávejme raději pozor, v tom tkví užitečnost kreslení nepravděpodobných scénářů. 

…

K včerejšímu textu o Zemanově investičním plánu bych dodal ještě to, že největší potíž s prorůstovými investicemi v České republice je situace příslovečného „state capture“. Příliš se toho zkrátka rozkrade, příliš toho zmizí v rukou lobbistů, politiků a zájmových skupin. Zeman a lidé kolem něho s historií typu dálnice D47 apod. nejsou zrovna zárukou toho, že se krást přestane. Možná je míra korupce a defraudace a její dopad na růst mnohem důležitější, než si analytici myslí, a „více investic“ se rozplyne neznámo kde.

Takže otázka pro novou diskusi s ekonomy na iHNed.cz se odvíjí od včerejšího Auditu:

1. Co soudíte o Zemanově investičním plánu?

2. Co může oživit upadající českou ekonomiku?

3. Jsou tu i nová doporučení MMF.