Agentura Reuters zveřejnila dohodu o ekonomické koordinaci, tedy původní německo-francouzskou dohodu, kterou upravily týmy předsedy Evropské komise Barrosa a prezidenta EU Hermana Van Rompuye.
První dojem je, že v tom koordinačním dokumentu vlastně nic nezůstalo. To možná nakonec nepřekvapí, protože Německo, které na původně poměrně ambiciózní cíle nejvíce tlačilo, toho nakonec moc nenabízí. Německo odmítlo evropské dluhopisy a osud ambicióznějších záchranných plánů pro eurozónu je nejistý, protože o nich bude hlasovat Bundestag kvalifikovanou většinou a posuzovat je bude Ústavní soud.
Takže dluhové stropy v balíčku zůstávají, nikdo však nebude tlačit na státy, aby v tomto ohledu měly vlastní ústavy. Žádná věková hranice pro odchod do důchodu (původně navržených 67 let) v návrhu nezůstala, pouze se doporučuje, že důchodové a penzijní systémy musejí být udržitelné. V dohodě není nic o zákazu indexace mezd (praxe běžná v Belgii). A společný základ pro výpočet daně z příjmu bude dobrovolný. Podskupina států se k tomu může, ale nemusí zavázat.
Wolfgang Münchau z Financial Times, se kterým se většinou shodnu, tvrdí, že by členské státy měly tento pakt vetovat, protože v něm vlastně nic užitečného a praktického není. Tím by vznikl prostor pro hledání opravdu užitečného uspořádání, které něco podstatného změní.
Před několika týdny však Münchau nabádal k vetu z jiných důvodů. Zdálo se mu to všechno – především ten tlak na ústavní změny ve vztahu k rozpočtu a dluhům v ústavách jednotlivých států – jako nepřijatelný německý diktát.
Co se České republiky týče, myslím, že by nic vetovat neměla, protože se v celém slavném balíku nakonec nic podstatného, co by stálo za dramatickou diskusi, nenachází. Až se Unie vzpamatuje a začne řešit důležité věci, bude to o něčem jiném.
…
Zaujal mne text z New York Times o top lobbistech z Washingtonu, kteří inkasovali miliony dolarů, aby vylepšili image arabských režimů v očích americké vlády. Ale nešlo pochopitelně jen o image, ale i o různé obchodní režimy a zbrojní dodávky.
Maroko utratí ročně tři miliony dolarů za washingtonské lobbisty, Spojené arabské emiráty 5,3 milionu dolarů apod. Washington Media Group, PR firma, inkasovala 420 000 dolarů za zlepšení obrazu Tuniska v USA. V roce 2009 utratila Libye 850 000 za washingtonské lobbování.
Co je zajímavé, některé firmy se přeorientovávají na nový vojenský režim v Egyptě, jiné v době nepokojů svoje kontrakty ukončily.
Tak to ve světě chodí. Z českého pohledu je však zajímavé, že k těmto údajům se lze dostat, protože asociace lobbistů a federální zákony to umožňují. To, jak známo, v České republice možné není.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
