Dva pohledy na Francii

Americký ekonom Paul Krugman si posvítil na Francii a zdá se mu, že její ekonomické výsledky nejsou tak drastické, jak se obvykle píše. Tak například vývoj francouzského HDP od počátku krize dokládá, že je lepší než průměr eurozóny:

Deficit běžného účtu je sice chronický, ale poměrně malý.

Fiskální výhled podle Mezinárodního měnového fondu také není vůbec špatný. Krugman dokonce kritizuje, že snižování strukturálního schodku proběhlo příliš rychle.

Trhy s dluhopisy se zklidnily.

Krugman se domnívá, že Francie, podobně jako většina Evropy, flirtuje s deflací a hrozí jí japonský scénář devadesátých let a prvního desetiletí. Francouzský ekonomický vývoj samozřejmě není „nic moc“, ale člověk se prý musí divit, proč se francouzské ekonomické elity rozhodly učinit velký „obrat doprava“, na rozdíl například od elit Finska a Nizozemska, tedy podle Krugmana mnohem horších případů.

Zde bych asi dodal, že rozdíl je asi do značné míry definován nezaměstnaností, což je zrovna graf, který Krugman nepřikládá.

…

Editorial agentury Bloomberg upozorňuje na slovní přestřelky mezi Francií a Británií, kdy přes kanál La Manche občas lítají pomyslná „shnilá vejce“.

Na nedávný útok londýnského finančního tisku o konci „francouzského socialistického experimentu“ zareagoval francouzský velvyslanec v Londýně desetibodovým rozporem.

Agentura se také nedomnívá, že by francouzská ekonomika mizela před očima, ale reformy potřebuje, protože tamější stát ekonomiku sebepoškozuje a vyhání talenty.

Francouzský stát je zkrátka příliš velký, zabírá 57 procent HDP a ekonomiku velmi dusí. Francie by se měla dostat k evropskému průměru, který činí 49 procent. Nemzdové pracovní náklady činí 50 procent výplaty, což je nejvíce v OECD. Průměr EU je 42 procent. Francouzská korporátní daň činí 33 procent, je dvakrát vyšší než britská.

Hollandovy reformy zase nejsou taková „supply side bomba“. Pakt státu s byznysem o najímání nových zaměstnanců připomíná spíše sovětský Gosplan než tržní ekonomiku. Odvody na sociální zabezpečení firem se sníží o 30 miliard eur, ale zároveň končí daňové úlevy. Francouzským firmám se celkově uleví, ale asi ve výši jednoho procenta korporátních zisků.

…

K témuž tématu se ve Financial Times vyjadřuje ještě Wolfgang Münchau. Souhlasí v zásadě s Krugmanem a tvrdí, že Francie zjednodušení pracovního trhu potřebuje, ale jinak politika škrtů a snižování daní fungovat nebude, protože problém eurozóny i Francie je někde jinde.

Podle autora znamená Hollandova změna politiky především politické prohlášení ve smyslu, že francouzský a německý názor na léčení ekonomik je v zásadě podobný. Je to špatná zpráva pro evropskou periferii a je to špatná zpráva i pro Británii, protože francouzsko-německá koordinace se bude soustředit především na prospěch eurozóny.