Dokázali jsme, že to dokážeme. Jako ODS?

Pět představitelů velkých evropských institucí, které mají co do činění s krizí eurozóny, tedy Jeroen Dijsselbloem, Olli Rehn, Jorg Asmussen, Klaus Regling a Werner Hoyer, sepsalo společný názorový článek do deníku The Wall Street Journal, v němž konstatují, že oživení už je na dosah a krizí postižené země budou pomalu vystupovat z podpůrných programů.

Poukazují na mírný růst, klesající výnosy z dluhopisů a zvyšující se objednávky průmyslu. Krize jako taková ještě neskončila, ale eurozóna prý dosáhla bodu obratu. Na serveru Eurointelligence ovšem konstatují, že jde o logický protimluv, protože slovo krize, které pochází z řečtiny, znamená samo o sobě právě „bod obratu“.

Dodejme, že šíření optimismu a dobré víry je jakousi povinností rozumného a dobrého politika a není jaksi třeba na tom celém shledávat nic špatného. Trochu to však připomíná ono „dokázali jsme, že to dokážeme“ z dílny ODS.

…

V souvislosti s hrozbou kolapsu americké vlády v důsledku nepohnutí dluhovým stropem oprášil Paul Krugman svoji myšlenku na to, že americké ministerstvo financí vydá pamětní minci v hodnotě tří bilionů (trillions) dolarů a odnese ji k úschově do centrální banky, která na základě toho bude financovat americké dluhové potřeby.

V americkém systému může totiž pamětní mince vydávat ministerstvo financí, ale do zákona se jaksi pozapomnělo vepsat nominální omezení jejich hodnoty.

Hezké by bylo vidět, jak se ta platinová mince do centrální banky nese; každopádně to kromě Krugmana mnoho lidí nebere vážně.

…

Z toho, co bylo hezkého napsáno o americké fiskální debatě a vypjaté politické polarizaci, která ji provází, podle mého soudu docela vyčnívá článek Davida Rohdeho, jenž konstatuje, že za to všechno mohou především média. V textu se praví: „Média samozřejmě nejsou jediná odpovědná za americkou politickou polarizaci a vzestup ,partisanshipĘ».

Svoji roli hraje oslabená ekonomika, překreslování volebních výsledků a demokratické změny. Avšak ekonomicky oslabená média, která hledají nový obchodní model, jsou podstatnou částí problému. Kabelová televize, rádia a bubliny sociálních sítí se ukázaly jako populární a ziskové. Označovat s naštvaným obličejem názorového oponenta za imbecila přináší zisk akcionářům médií. Výsledkem je zmatek, cynismus a hluboké rozdělení společnosti.“

…

Ezra Klein na Bloombergu píše o americké politicko-rozpočtové krizi; o tom, že trhy ji neberou příliš vážně, a o tom, jaký je život uvnitř bubliny: všechno se zdá v pohodě, dokud to – najednou – v pohodě není. Pár dnů před tím, než se vyjevil skutečný rozměr řeckého dluhu, se tamější dluhopisy obchodovaly se stejným výnosem jako německé.

Totéž platilo pro sekuritizované hypoteční finanční produkty před rokem 2008. Každá finanční krize je odmítána v reálném čase, jen aby byla všemi prohlašována za „nevyhnutelnou“ retrospektivně. A když si to nakonec „kolektivní mysl“ trhů rozmyslí, děje se tak často velmi prudce a násilně.

Je americký politický systém další bublinou? Jsou finanční trhy ukolébávány špatnými historickými analogiemi a záměrným opovrhováním současnými fakty? Winston Churchill měl pravit, že „můžeš vždy věřit Američanům, že udělají správnou věc poté, co vyčerpají všechny jiné možnosti“. Trhy tedy počítají s tím, že to je celé jakési kabuki divadlo, které se vyřeší v 11.59 v noci, než krize udeří.

…

Nevím, jak v Evropě, ale v Americe se věnuje velká pozornost tomu, že Evropský parlament zakázal tzv. fracking, tedy v Americe rozšířený způsob dobývání břidlicového plynu. Analyzuje se, jaké to bude mít důsledky pro ceny energií a konkurenceschopnost evropské ekonomiky. Samozřejmě – ještě o tom bude jednat Evropská rada a pak bude Evropský parlament hlasovat znovu. Zdá se být obtížně představitelné, že by s něčím takovým souhlasilo Polsko.