Deprese je tu. Bude hůř ve střední či západní Evropě?

Výraz „deprese“ byl ještě před pár týdny používán jako varování, jako cosi neblahého čemu se snad dokážeme vyhnout. Dnes už se ekonomové vesměs shodují: deprese je tu. O prudkém propadu hospodářství málokdo pochybuje. Doufat můžeme jedině v to, že celosvětový ekonomický úpadek nebude stejně vyčerpávající a vleklý jako ve 30. letech nebo že recese nebude trvat deset let jako ta japonská v 90. letech. Pořád je velmi pravděpodobné, že půjde jen o prudký, ale relativně krátký (oproti 30. letům) výkyv.

Vlády jsou (relativně) poučené, a většinou (víceméně) chtějí ekonomiky nějak stimulovat, aby zabránily nejhoršímu. Potíž je v tom, že stimuly přicházejí většinou pozdě, a například v případě Německa je Mezinárodní měnový fond považuje za chabé. Další problém může být v tom, že oproti americké centrální bance (Fed) je Evropská centrální banka (ECB) velice opatrná a dosud váhá sáhnout k nestandardním instrumentům (nákup dluhopisů, resp. kvantitativní uvolnění, resp. tištění peněz).

Čísla jsou přitom hrozivá, resp. taková, že podobná ještě nikdo neviděl. V Německu poklesly v prosinci objednávky průmyslu meziročně o 27 procent, o 7 procent za jediný měsíc. Meziroční propad německého exportu automobilů činil v prosinci 39 procent, v České republice 35 procent.

Průmyslové podniky se nyní zbavují zásob, takže objednávky i výroba budou dále prudce klesat. Pokud se situace v polovině roku neotočí, bude následovat masivní (ale opravdu masivní) propouštění.

Leckdo se spoléhá na fiskální stimuly, ale server www.eurointelligence.com upozorňuje na to, že německý rozpočtový stimul na pomoc ekonomice bude spuštěn až 1. července a to je prý bohužel pozdě. Mimochodem: kdy začne platit český rozpočtový balíček, aby měl ještě vůbec nějaký smysl? Bude český parlament schopen jakékoli kooperace? Jaký prostor dáme „balíčku“, když jen tzv. automatické stabilizátory (vyšší výplaty podpor, nižší výběr daní) zjevně způsobí prostřelení bariér maastrichtských kritérií?

…

V úterý jsme v Českém rozhlase 6 diskutovali s Evženem Kočendou o krizi. Pana profesora napadla zásadní věc. Je zjevné, že rychle lze oživit ekonomiku pouze projekty a garancemi, které nemají legislativní povahu, protože schvalování zákonů trvá dlouho. Každá rozumná vláda má mít pro případ krize po ruce rezervu projektů, kterou lze okamžitě aktivovat a mobilizovat, tak aby měla rychlý efekt na dramatický výpadek zaměstnanosti. Podobnou rezervu projektů by samozřejmě bylo třeba co chvíli aktualizovat. Říkejme tomu třeba „Kočendova krizová rezerva“.

Velkou chybou této vlády je, že žádnou rezervu neměla a nemá a projekty teprve připravuje a vymýšlí. To ovšem souvisí s tím, co zde bylo napsáno snad tisíckrát: ve vládě není ekonom a NERV vznikl pět minut po dvanácté. Příčina je jasná: česká omezenost, namyšlenost, sklon k mistrování ostatních a pýcha.

…

Ekonomka Katynka Baryschová z Centra pro evropské reformy napsala zajímavý text o střední a východní Evropě. K dispozici je zde. Ekonomové se přou, jaký bude dopad krize na střední Evropu. Postihne krize nás a Poláky více nebo méně než západní Evropu? Podle Baryschové země střední Evropy nyní splácejí daň za svou otevřenost. Otevřenost je sice skvělá, ale současný náraz je bohužel příliš prudký a efekt okamžitý.

Země střední Evropy jsou maximálně integrovány do globálního řetězce výroby a obchodu s automobily a elektronikou. Právě tato odvětví se ukázala být daleko cykličtější než si kdokoli v těch nejčernějších snech myslel. Americký president Barack Obama varoval, že nebude-li přijmut záchranný plán, přijde „katastrofa“. O možné „katastrofě“ píše Barychová v souvislosti se Slovenskem, které má snad nejvyšší podíl automobilové výroby na hlavu na světě.

Baryschová upozorňuje na to, že v západní Evropě bude sílit snaha zachovávat výrobu především doma a to, co se donedávna jevilo jako skvělé (tedy zahraniční vlastnictví bank), může vést k přesunu likvidity do bankovně-mateřských zemí.

P.S.

Aby nebylo špatných zpráv málo, dostali čeští novináři (i čtenáři) k 20. výročí svobody od politiků hned několik hezkých dárků. Kolegyně Sabina Slonková musí zaplatit dvacet tisíc korun za to, že odmítá prozradit zdroj, parlament zakázal uveřejňovat odposlechy a ministr Kalousek vysvětluje v dopise šéfredaktorům, koho že mají zaměstnávat v ekonomických rubrikách.

Není snad třeba dodávat, že ochrana zdroje je základem svobody slova a v civilizovaných zemích dochází k tahanicím a persekucím pouze jde-li zjevně o otázky národní bezpečnosti.

Dbát na to, aby neunikaly odposlechy, je zásadní povinností vlády a justice, nikoli novinářů. Jejich přístup je opačný, oni musí mít právo posoudit, zda jde o veřejný zájem.

Kolega Erik Best, který rád v poslední době předestírá temné a apokalyptické vize, nabádá vládu, aby investovala do udržení pořádku. Bojí se, že krize přinese sociální nepokoje a nekontrolovatelnou kriminalitu. Parlament ho asi vyslyšel, s „pořádkem“ začíná u neposlušných novinářů. Česká republiko, vítej v Uzbekistánu!

Čtvrteční audit: Krize a nepoučitelnost

Středeční audit: Hlasujte, rozhodujte, neobchodujte.

Úterní audit: ČSSD a debilizace právního řádu, čínská ruka na spoušti apod.

Pondělní audit: Sarkozyho eurosummit, protekcionismus, Janota, Klaus apod.

Páteční audit: NERV a KSČ, Já a Ty a americké bonusy