Co je a není úplatek

Pro Český rozhlas jsem včera napsal toto. Pokud policie nemá ve věci trafik pro přeběhlíky nic zásadně jiného, než zatím víme (a podle všeho ne), bude docházet během vyšetřování u soudu k přehodnocení toho, co je a není trestný čin korupce, resp. přijímání a poskytování úplatku.

V tom, jak celou věc předkreslují státní zástupci a policie, to zatím vypadá, že je nám představován zjevný posun či průlom, protože takto přísně ani politici, ani veřejnost trestný čin úplatkářství až dosud nevnímali. Byli tu sice lidé jako advokát Václav Láska (nebo různá občanská hnutí), kteří v tom měli jasno už dávno. Promiňte, pane Lásko, že jsme nedávali pozor!

Nyní probíhá ze strany policie a státních zástupců pokus, aby tato interpretace byla vnímána jako mainstreamová a všeobecně akceptovatelná. Pokud tuto interpretaci potvrdí soud (a uvalení vazby naznačuje, že by se tomu tak minimálně v první instanci stát mohlo), stane se tento výklad všeobecně platným. 

Korupce roste směrem na jih a na východ, tak tomu odjakživa bylo a bude. Střed Evropy má šanci být spíše severem a západem, pokud se tedy budeme snažit. Pokud chceme mít z hlediska potírání korupce přísnější pravidla, než je ve střední Evropě zvykem, a mít spíše pravidla třeba jako v Singapuru (tam je za korupci považováno i poskytnutí spropitného), je otázka, zda by tomu neměla předcházet spíše politická a parlamentní debata a legislativní změna či spíše legislativní specifikace.

Například paragraf, který by mohl znít  takhle (předesílám, že nejsem právník): „Za poskytnutí neoprávněné výhody lze považovat i poskytnutí či přijetí placené funkce nebo lukrativního pracovního postu ve firmě či instituci.“ Nebo tak něco. 

Takový postup se mi zdá čistší, než když radikální posun ve vnímání toho, co je trestně postižitelné, a co dokonce umožňuje vazební stíhání, určuje výkonná moc (policie a státní zástupci) a ve finále moc soudní. 

Už slyším ty hlasy: proboha, co to ten hloupý novinář navrhuje? Vždyť je přece jasné, že poslanci si schválí, že tohle přesně korupce není, že to je normální akceptovatelný politický handl. Tím bych si tak jistý nebyl. Třeba ČSSD ústy Lubomíra Zaorálka teď investovala mnoho politického kapitálu do toho, aby potvrdila, že policejní výklad těchto kšeftů je správný. 

Jsou tyto handly normální? To zase v žádném případě: jsou nemravné, zavrženíhodné a odsouzeníhodné (nikoli v doslovném slova smyslu). Proto existuje i ten výraz politická korupce. Já sám jsem ho chápal jako výraz pro politické obchody, které sice zavánějí, ale do báně se za ně nechodí. Teď je politická korupce specifický segment postižitelné korupce. 

Pak si vezměme tu práci nebo funkci. Když je někdo někde zaměstnaný, není to přece jen výhoda, ale také zodpovědnost. Když něco provede nebo rozbije, může mu to šéf strhnout z platu. Člen dozorčí rady má také zodpovědnost. Ručí ze zákona celým svým osobním hmotným majetkem! Sice se to v praxi moc neděje, ale zákon mluví jasnou řečí. 

Pak je tu ta otázka, že v dozorčí či správní radě mají sedět odborníci. Pardon – ale co je to odborník na dozorčí radu? Nic takového přece neexistuje. Představa, že to je odborník na dozorování či kontrolu, je scestná. To by v dozorčích radách museli sedět jen auditoři, a kdo by potom dělal ten audit, že ano. Odbornost na dozorčí radu posuzuje vlastník, v našem případě stát. Tečka. 

Další věc: Kdo je třeba deset let v politice, většinou ztratí kontakt se svou původní odbornou profesí. Možná logicky čeká, že když se v politice vyčerpá, tak mu rodná strana pomůže s přemostěním návratu. Pokud to nebude napříště možné, pak už do stran nevstoupí vůbec nikdo. 

A pak je tu také otázka formalismu. Leckdo říká, že mu hlavně vadí, jak bezostyšně a průhledně premiér s paní Nagyovou postupovali. Co to je za argument? Kdyby nebyly žádné esemesky a schůzky a ten post by prostě tak nějak přišel, pak by to bylo v pořádku. Jde tedy o formu, či o obsah? 

Lidový názor je, že možná není na škodu, když se teď všichni šíbři bojí. Vlastně souhlasím a také si přeji, aby se to dostalo k soudu. Jen nevím, jestli umím a chci tleskat tomu vazebnímu stíhání, těch tří bývalých poslanců především.

….

James de Candole nechápe démonizaci policie a státních zástupců ze strany politiků, jako je Klaus či Kalousek. Dobře, ale to je, Jamesi, snadný cíl. Politici to vidí z obou táborů (na druhé straně Zaorálek) jednoduše. A nejen politici. Nejradikálnější text jsem zatím zaznamenal od Václava Vlka staršího. Lepší by bylo, kdyby James odpověděl na více odstíněné výhrady, jako jsou třeba ty moje.

Jak jsem napsal – v judikatuře, učebnicích ani okolních zemích to takto přísně vnímáno nebylo. Je opravdu na policistech, návladních a soudcích, aby stanovili průlom a zjevný posun ve vnímání toho, co je trestné a vazebně postižitelné? Také Tomáš Němeček v dnešních Lidových novinách (nejsou na internetu) opatrně upozorňuje, že Ivo Ištván může mít sklony k neuměřenému výkladu předpisů.

…

Lidé se také tážou, zda policie může běžně řetězit a skrze odposlechy a sledování spojovat nespojitelné do jednoho zátahu a jedné kauzy. Ano, tak to v dnešní době všude na světě je a souvisí to i s technologiemi. Vzhledem k tomu, že nejmodernější informační technologie využívá mafie, musí je využívat i policie. A koneckonců zvláštní vyšetřovatel Kenneth Starr také objevil kauzu Monika Lewinski jako náhodný vedlejší produkt vyšetřování účetního skandálu Whitewater, který nakonec sám o sobě vinu manželů Clintonových neprokázal.