Big picture: Pořád vidím sérii zázraků

Lidé v Česku nevěří věcem příštím, nevěří politikům ani státu, nálada je sebedestruktivní, všechno je v háji a nic nikam nevede. Ekonomika se propadá, lidé nechtějí utrácet. Dalším zdrojem nejistoty se pro leckoho stala i Česká národní banka a teď se ještě ti politici nejsou schopni dohodnout na daních a kdovíčem ještě. Ach jo…

Politici a bankéři rádi říkají, že jedním ze zdrojů mizerné nálady jsou média. Osobně bych ale problém kvalifikoval jako vrozenou neschopnost celé české společnosti rozeznat to, čemu se v angličtině říká „big picture“ - a soustředit se naopak  sebedestruktivně na každodenní houšť, nad kterou se nechceme a neumíme povznést a podívat se na ni s odstupem.

Já se osobně z tzv. big picture – tedy alespoň v té politické oblasti – nepřestávám radovat. Vždyť přece mohlo být stokrát hůř, povedla se série malých zázraků a je teprve pár týdnů po volbách.

1. První malý zázrak je, že volby nevyhrála ČSSD spolu s komunisty nebo ČSSD s komunisty a SPOZ. Mohla tu vládnout Haškem řízená ČSSD s komunisty a posílený Zeman navrch. Vzhledem k tomu, že hlavním Zemanovým mocenským motivem je zlovolná a zákeřná pomstychtivost, možná bych zvažoval emigraci.

2. Další malý pohádkový zázrak je, že podobně nenávistní eurofobové a euroskeptici ve volbách zcela propadli, po cestě prodělali spoustu peněz, jsou rozhádaní a jejich konsolidace není v brzké době na obzoru. Dobré je taky, že v politice skončil Václav Klaus.

3. Propadli i vysloveně nenávistní extremisté, jaké představuje třeba Dělnická strana.

4. ODS – strana kmotrů, velrybářů, nosičů igelitek plus měkčích euroskeptiků - dostala po zásluze na frak. Prospěcháři a kmotři nyní odejdou a partaj má šanci se očistit, přičemž nejdříve spadne někam ke dvěma procentům podpory. Ta naděje na očistu je ale taky dobrá zpráva.

5. Další pohádkový příběh spočívá v tom, že Sobotka ustál pokus o puč a že prezident Zeman je v defenzivě.

6. Dohadování o programu a vládě se leckomu zdá vleklé, ale vždyť je to přece úplně normální! I v Německu se koalice domlouvá dva měsíce.

7. Leckdo se také domnívá, že zklamání z hnutí ANO bude stejné jako zklamání z Věcí veřejných a příště zvítězí nějaké hnutí NE. Pardon, ale je snad Martin Komárek jako Radek John? Je snad Martin Stropnický jako ten Babák? Je Věra Jourová jako Kristýna Kočí? Naopak – to, že rostou preference ANO, podle mne souvisí s tím, jak kompetentně a skromně působí Věra Jourová, která je asi nejpříjemnějším překvapením povolební krajiny.

Pořád tu sice zůstává třicet poslanců ANO, o kterých nic nevíme a představují riziko. Zatím ale nejsou vidět. A zklamání se přece dostaví přirozeně z každého, když bude vládnout – záleží na tom, jakým tempem to bude.

8. Oligarcha, politik a agent Babiš uchvátil média. Pardon – ale bylo by lepší, kdyby Mafru koupil Radovan Vítek, Martin Roman, Karel Komárek, Jaromír Soukup, Patrik Tkáč nebo Tomáš Chrenek apod.?

Bude dobrou šéfredaktorkou MF Dnes Sabina Slonková? Pardon, vy stěžovatelé – ale taky by to mohla být třeba Libuše Šmuclerová. Prostě se stále umím radovat i z maličkostí. Nechcete taky?

Ze všech koutů slyším, že když Sobotka nevybojuje změny v církevních restitucích, které voličům slíbil, tak ho haškovské křídlo ČSSD znovu smete a Zeman bude zpátky u kormidla. Tak nevím. Sobotku proti puči evidentně orchestrovanému Zemanem podpořilo 90 procent členské základny ČSSD. Přílišné kompromisy a neplnění volebních slibů je jedna věc, ale že by těch 90 procent zase chtělo vrátit do hry Zemana, Rusnoka a Haška, se mi moc nezdá. Možná však opravdu podceňuji schopnost české sebedestrukce…