0:00
0:00
Audit Jana Macháčka30. 9. 20085 minut

Bez záchranného plánu

Každodenní glosa o politice a ekonomice [image id="120824790"]Americká sněmovna reprezentantů včera nečekaně odmítla záchranný plán pro americkou ekonomiku.

Astronaut

Americká Sněmovna reprezentantů včera nečekaně odmítla záchranný plán pro americkou ekonomiku. Republikánská menšina hlasovala PROTI zhruba dvě ku jedné, demokratická většina PRO zhruba tři ku dvěma. Americké akcie utrpěly vůbec největší denní ztráty od roku 1987. Pokračuje naprostý propad důvěry na mezibankovních trzích a bankovní krize se šíří do Evropy. Některé evropské vlády znárodňují některé banky a vyhlašují, že garantují depozita nad rámec zákonného pojištění vkladů.

Mezi dalším pokusem a apokalypsou

↓ INZERCE

Co se bude dít dál? Relativně optimistický scénář říká, že pokud Spojené státy nechtějí získat image „banánové republiky“ bude se hlasování brzy (mluví se ale až o příštím týdnu) opakovat. Americká centrální banka (Fed) a ministerstvo se mezitím budou snažit uklidňovat trhy za použití „instalatérského nářadí“, které jim ještě zbývá a k jehož použití nepotřebují souhlas legislativců (mnoho možností ale není a už vůbec neexistuje žádný zatím skrytý zázračný instrument). Než bude plán schválen bude panika na trzích pokračovat: budou padat další banky, klesat akcie…

Pesimistický scénář je, že do presidentských voleb už americká politika nic racionálního nezplodí a co zplodí po volbách záleží na jejich výsledku. V tom případě je na místě obávat se Velké deprese 2009–2010. Kromě pádu akcií a zhroucení mezibankovního trhu (už se děje) přijde kulometný prodej bankovních aktiv. Podle ekonoma Willema Buitera se banky začnou hroutit jako domino, skončí úvěry pro klienty a spotřebitele, domácnosti začnou tvrdě šetřit, zhroutí se poptávka, zastaveno bude obchodování na burzách. Celý finanční sektor bude znárodněn.

Dodejme, že taková deprese se rychle rozšíří do světa, možná ve velkém, možná v malém, ale rozšíří.

Neschopná americká politika

Včera se potvrdilo, že americká politika posledních dvaceti let je katastrofálně nevýkonná, neschopná vyprodukovat cokoli racionálního. To, že Spojeným státům v poslední dekádách relativně dařilo, souvisí s tím, jak je nastaven celý systém: funguje vláda práva, fungoval akciový trh (a financování inovací a dobrých nápadů), minimálně od 60.let se ví, proč je správné podporovat vzdělání, výzkum a vývoj. Skutečnost, že Bill Clinton odevzdal veřejné finance po osmi letech v přebytku, je sice záslužné, ale souvisí to především s tím, že musel čelit nepřátelskému Kongresu a Senátu ovládaném republikány. Ti mu totiž velké útraty nedovolili.

Samotný Clinton ale kromě dohody o severoamerické zóně volného obchodu NAFTA nic zásadního neprosadil (z našeho pohledu snad jen rozšíření NATO), z jeho reformy zdravotnictví zůstaly jen cáry.

Stejně neproduktivní byl George W.Bush: snížil daně a nesnížil výdaje, nezrušil jediný relevantní fiskální výdaj, neprovedl slíbenou penzijní a imigrační reformu, zkrátka neudělal nic.

To co, se v USA děje není důsledkem přílišné liberalizace a deregulace, ale špatné a neefektivní regulace. To, že Amerika nebyla schopná už desetiletí sjednotit roztříštěný státní dozor pod střechu jedné efektivní instituce, je tragické. To je – i když regulace všechno nevyřeší – také důsledek neefektivnosti politiky. A proč je americká politika neschopná? Protože tvrdě rozděluje společnost na dva nesmiřitelné tábory, které se vzájemně portrétují jako semeniště všeho zla. Zkrátka se hrubě a primitivně polarizuje. Zde by se mohlo pro českou politiku (která k tomu směřuje také) rýsovat velké poučení.

Ať už byl záchranný plán jakýkoli, jeho těžká váha a samotná hrubá síla měly zastavit paniku (chyby a nedostatky se mohly odstranit později, za pochodu). Vezměme si důvody, proč byl plán odmítnut. Republikání tvrdí, že je vůdkyně demokratů v Kongresu svým projevem před hlasováním urazila. Možná mají pravdu - není to ale v téhle době a situaci malicherné?

Další důvody odmítnutí plánu jsou zřejmé. O víkendu se mnozí legislaivci rozjeli domů a zjistili, že plán voliči nechtějí. A místo, aby politici byli lídři a voliče přesvědčovali (plán je sice nákladný pro daňové poplatníky, ale jeho neschválení je daleko nákladnější), rozhodli se vyjít voličům populisticky vstříc.

Druhá věc je špatná momentální konfigurace americké politiky. Pár týdnů do voleb, slabý a nepopulární prezident, který už nedokáže nikam vést. Demokraté se považují za opozici, která má milostivě se záchranným plánem souhlasit, ale přitom ovládají obě komory. Republikáni se ovšem považují za opozici také (v obou komorách mají menšinu) a necítí se být vázáni vládní odpovědností. Odpovědný nechce být nikdo.

Nic moc. Držme si klobouky. I tady u nás.

Čtvrteční audit: Ekonomy nikdo neposlouchá

Středeční audit: FBI vstupuje do hry


Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].

Mohlo by vás zajímat

Aktuální vydání

Proč se Karel Čapek nemýlil, když věřil v člověkaZobrazit články