V politice i historii nejde vždy jen o moc, ale bojuje se také o vítězný příběh, vítěznou historii, vítězné pojetí dění a dějin. Součástí boje o moc není jen boj o peníze, ale také boj o dominantní narativ.
To se týká i krize eura. Německá vládní koalice předkládala svým voličům příběh založený na nezodpovědných Řecích, tamější prolhané a vypasené vládě a byrokracii, která odírá pracovité Němce a žije na jejich úkor. V posledních týdnech se musejí lecjací „obyčejní voliči“ v západní Evropě docela divit. O Řecích a jejich záchraně už se tolik nemluví – za to se mluví o západoevropských bankách, které státům na jihu a periferii Evropy půjčovaly peníze, a o záchraně těchto bank. Tohle člověk, který krizi v eurozóně sleduje od počátku, sice dávno ví, ale politici to lidem neříkali. Teď budou muset přiznat, že Řekové (nebo třeba Irové) a banky, které jim půjčovaly, jsou dvě strany téže mince, kterou bude muset z bahna na dně studny lovit daňový poplatník.
Když před šesti týdny nová šéfka Mezinárodního měnového fondu upozornila, že evropské banky potřebují rychle nových 200 miliard eur čerstvého kapitálu a dostatek likvidity, všichni v Evropě ji tvrdě odmítli – především šéfové bank a vlád.
To, že politici museli připustit „změnu příběhu“ směrem k větší vyváženosti, je třeba přivítat, jenom je věčná škoda, že to trvalo tak dlouho. Kdyby vlády začaly jednat dříve, stálo by to mnohem méně peněz. A tak je to poslední dobou v Evropě se vším: nejdříve se řekne, že problém neexistuje. Pak se připustí, že existuje, ale všechno je mnohem dražší, než to původně mohlo být. Nyní dokonce reálně hrozí, že začátkem roku se dostaví do Evropy tzv. credit crunch, tedy nechuť a neschopnost bank poskytovat úvěry.
Potíž je ale v tom, že je to zase poněkud ode zdi ke zdi. Když se začnou posilovat banky, kdo bude zachraňovat suverénní státy? Je zjevné, že se musí přiměřeně dělat obojí. Pokud se nechá padnout Řecko, krize se rozšíří, a až trhy zesílí útok na Itálii a Španělsko (a možná i na Francii), budou se banky kapitálově posilovat znovu. A to už určitě nebude z čeho.
Co se likvidity týče, té je Evropská centrální banka ochotna poskytovat bankám dostatek, ale kdo bude bankám poskytovat kapitál? Buď se budou banky posilovat ze společného hrnce, tedy provizorního záchranného valu EFSF (kde však ubudou peníze pro Řecko, Portugalsko apod.), anebo budou posilovat kapitál především národní státy, což ale oslabí Francii, jejíž banky jsou vystaveny Řecku nejvíce. Potom trhy zaútočí na Francii. A tak pořád dokola.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
