Audit v ERÚ a odvedení pozornosti

Před pár týdny na tomto místě – a v různých veřejných vystoupeních – jsem opakovaně vyjádřil názor, že prohlášení současné ředitelky Energetického regulačního úřadu Aleny Vitáskové o auditu, který prý má dokázat, že za neblahý rozmach fotovoltaiky může bývalé vedení jejího úřadu a špatně spočítané vzorečky, je nesmysl a patrně má odvést pozornost od odpovědnosti politiků a poslanců.
 
Audit zůstával dlouho tajný, ale nyní, když je zveřejněn, se můj odhad potvrzuje. Mezitím už však bylo podáno trestní oznámení na osoby z bývalého vedení úřadu.
 
První pozoruhodná věc je datum, které najdeme na onom auditu. Byl odevzdán v květnu 2012, ale Vitásková o něm začala poprvé mluvit až v únoru 2013. Co je tohle za komedii? To si ho předtím Vitásková nepřečetla nebo o něm nevěděla? Celý audit se zdá poněkud tendenční. Zvláštní je už to, že cílem auditu je zjistit, zda nemohl v minulosti úřad dělat něco jinak. Již ze zadání je zjevné, že cílem bylo odvést pozornost od opravdových viníků celého průšvihu, a proto ta křiklavá prohlášení, která převzala média.
 
Proč vůbec Vitásková audit externí firmě zadávala? Proč si informace nezjistila ve svém úřadu sama? Vždyť auditor pro svá zjištění čerpal pouze z interních dokumentů ERÚ, relevantních právních předpisů, externí veřejné dokumentace a výpovědí současných pracovníků ERÚ. Auditor nevytvořil pro šéfku ERÚ mapku, aby se vyznala v historii svého úřadu, ale nic jiného než encyklopedii právních předpisů, interních pravidel a procesů ERÚ stejně jako těch externích (platná legislativa), která práci ERÚ ovlivňovala. Na straně 6 se konstatuje, že materiál byl připraven pro vnitřní potřebu ERÚ a k jiným účelům nesmí být použit bez souhlasu auditora. Je zjevné, proč měl audit zůstat neveřejný – je absolutně neprůkazný a nakonec to potvrzuje i firma BDO sama v posledním odstavci na straně 5.
 
Hodnověrnost a průkaznost materiálu auditor sám výrazně snižuje konstatováními typu:

1) …ověření bylo limitováno skutečností, že ERÚ nemohl zajistit pro účely auditu plnou součinnost pracovníků se znalostí nastavení procesu pro auditované období (str. 4)
2) …nemohli jsme nahlédnout do spisů jednotlivých držitelů licencí a ověřit tak zvažované parametry výpočtu na konkrétní data získaná ERÚ (str. 4)
3) …k individuálním pochybením pracovníků v procesu nastavení výkupních cen fotovoltaické energie rovněž docházelo. Vzhledem k nedostatečnosti dokumentace nejsme schopni určit jmenovitě tyto pracovníky a míru jejich pochybení.
4) …pro účely auditu nebyly dostatečně doloženy způsoby kalkulace výkupních cen roku 2007 a 2009 (jen připomínám, že audit řešil období 2005–2011, tj. sedm let, a neměl podklady za dva roky, tj. 30 %, a z toho jeden rok doslova klíčový, 2009).
5) Pro účely auditu jsme obdrželi z interních předpisů pouze Organizační řád ERÚ. Ten vymezuje pouze odpovědnost za administraci a archivaci, kterou má vedoucí pracovník oddělení. Interní systémy a procesy ERÚ týkající se přímo či nepřímo výkupních cen nejsou dále v interní dokumentaci popsány. Neexistují formalizované postupy při stanovení výkupních cen (na základě čeho to konstatují, když říkají, že z interních předpisů obdrželi pouze…).
6) ERÚ nastavil způsob výpočtu podpory nad rámec požadavků zákona. Tím došlo k navýšení výkupních cen. (Nic o tom, na základě čeho toto konstatují, ale odstavec pokračuje:) Také propočty a klíčová rozhodnutí nejsou řádně zdokumentovány. Domníváme se, že existuje riziko neprokázání správnosti postupu ERÚ z důvodu absence bývalých pracovníků i dokumentace v případě zpochybnění třetími stranami.
 
Nakonec se však dá říci, že audit v té části, kde popisuje a mapuje procesy nastavování cen pro jednotlivé roky 2005–2011, jasně ukazuje podstatu problému. K 1. 1. 2009 bylo v ČR nainstalováno 54 MWe solárních elektráren. To znamená téměř nic. Krizovým rokem byl rok 2009, který skončil instalovaným výkonem těsně pod 500 MWe. V auditu se k roku 2009 píše:
 
V průběhu roku 2009 se činnosti a aktivity ERÚ soustředily na oblast novelizace zákona č. 180/2005 Sb. o podpoře obnovitelných zdrojů energie. Podle dokladů o komunikaci Energetického regulačního úřadu jsou doloženy snahy o řešení situace. Tato komunikace se odehrála v rozmezí měsíců červenec až září roku 2009, kdy byli postupně osloveni ministr životního prostředí, ředitel odboru elektroenergetiky Ministerstva průmyslu a obchodu ČR a také předseda Hospodářského výboru PSP ČR. Snahou všech stran bylo co nejrychlejší vyřešení vzniklé situace. Nicméně ze strany Ministerstva průmyslu a obchodu ČR bylo poznamenáno, že cílem ministerstva je rozsáhlejší novelizace, která by měla zahrnovat implementaci směrnice 2009/28/ES vydané dne 23. dubna 2009 o podpoře využívání obnovitelných zdrojů. Tato implementace zahrnovala nejen změnu zákona č. 180/2005 Sb., ale také úpravu dalších právních předpisů. Pro tento postup byl podle ministerstva nutný delší časový úsek a ten již měl přesáhnout dobu, ve které ERÚ stanovuje výkupní ceny pro obnovitelné zdroje energie uvedené do provozu v roce 2010.
Předložená novela zákona nakonec skutečně nestihla být projednána a schválena tak, aby umožnila ERÚ od 1. 1. 2010 rychlejší snižování výkupních cen energie z fotovoltaických elektráren. Přestože vydání Cenového rozhodnutí č. 5/2009 Energetický regulační úřad pozdržel na nejzazší možnou dobu, stanovil dne 23. listopadu 2009 výkupní ceny energie z fotovoltaických elektráren v úrovni, která i nadále zvýhodňovala podporu fotovoltaik v nadstandardní výši oproti ostatním obnovitelným
zdrojům energie. Energetický regulační úřad v té době registroval nárůst produkce elektřiny z fotovoltaik o 590 %. Objem produkce stále znamenal u solárních elektráren nevýznamný podíl na celkové produkci elektřiny.

To je to, o co jde. Ministerstva a poslanci byli varováni. A nedělali nic. To, jak se vypočítávala cena v roce 2006 apod., je zcela nepodstatné. Důležité je, co se dělo v roce 2009.