Ústavní alibi

Manýra politiků ODS přenášet svou zodpovědnost na brněnský Ústavní soud začíná být nesnesitelná. Nejdříve šlo o Lisabon, nyní o Mezinárodní trestní soud.

Příběh o Lisabonu všichni známe. Euroskeptičtí zákonodárci ODS si vymysleli fintu, jak k Lisabonské smlouvě neříct ani ano, ani ne. Brněnský Ústavní soud má rozhodnout, zda je eurosmlouva v souladu s ústavou. Očekává se souhlasný verdikt a čeští euroskeptici tak přijdou v očích veřejnosti o část své zodpovědnosti za následný souhlas. V neposlední řadě se tím oddálí samotná ratifikace. Na druhou stranu ale euroskeptikům z ODS přiznejme, že se o národní ústavní pořádek nebojí sami. Podobně zkoumá Lisabon i německý ústavní soud v Karlsruhe, který už od dob Maastrichtu klade německým politikům speciální podmínky k ratifikaci, aby nebyly dotčeny samotné základy německé svrchovanosti. Dobrá tedy, u nové, zase o trochu více federalistističtější eurosmlouvy je obracení se na Ústavní soud pochopitelné. Nepodsunujme tedy senátorům z ODS škodolibý úmysl, podle kterého brněnský soud projednání komplikované smlouvy do konce roku nestihne a od ledna 2009 bude Evropské unii předsedat stát, který odmítá Lisabon.

Mnohem hůře ale musíme hodnotit národovecký sentiment senátorů ODS u ratifikace Římského statusu, který zakládá Mezinárodní trestní soud. O co minulý týden šlo? Ministr zahraničí Karel Schwarzenberg přinesl do Senátu návrh, aby po dlouhých 10 letech konečně senátoři schválili přistoupení Česka k tomuto tělesu. Schwarzenberg se bál ostudy, aby příští rok Unii nepředsedal jediný stát ze sedmadvacítky, který Mezinárodní trestní soud neuznává. Opět ale z ODS vyhřezl nesmyslný bojácný reflex před mezinárodními závazky. Soud totiž má obraz v někdejším norimberském tribunálu – má soudit genocidu, zločiny proti lidskosti, válečné zločiny a zločiny agrese. Vlastně se tím říká, kdo se jurisdikci soudu podvolí, může být jednou sám stíhán. Proto například USA kvůli Iráku odmítají k Římskému statusu přistoupit. Nicméně i přesto může na vrahy soud dosáhnout – pokud ho o to požádá Rada bezpečnosti OSN. Nyní světové společenství tento model zkouší aplikovat na dárfúrskou genocidu.

ODS se samozřejmě neobává, že by někdy někdo mohl Česko popotahovat za genocidu, jde jim obecně o další oklešťování suverenity. Jenže na to už měli milí senátoři dost času, aby s tím něco udělali. Kdykoliv v minulé dekádě se mohli obrátit na brněnský soud. Neudělali to. Navíc nyní ministr spravedlnosti Jiří Pospíšil veřejně slíbil, že úmluva bude v souladu s českým právním řádem. Stejně jim to nestačilo. Požadovali prodloužit trapně se vlekoucí ratifikaci ústavním posouzením v Brně. Zbytek Senátu jim ale na alibistické zatahování brněnského soudu do ratifikace neskočil a návrh zamítl. Na truc tak nakonec národovecká šestka senátorů Adamec,Filipiová,Kubera,Pakosta,Pospíšil a Nádvorník hlasovala proti úmluvě, kterou jako bezproblémovou uznali všichni naši sousedé v Evropské unii.

Díky za pozornost. Další audia si můžete stáhnout na adrese podcast.respekt.cz