Tanec kolem Barrosa
Kuj železo, dokud je žhavé. I tak lze nazvat rychlost, s jakou druhý den po vyhlášení výsledků voleb do Evropského parlamentu, v nichž zvítězila pravice EPP-ED, předseda Komise a člen této strany, Portugalec José Manuel Barroso, oznámil svoji kandidaturu na druhé funkční období.
„V úterý mě požádal český premiér Jan Fischer, zda může s mou kandidaturou počítat pro další mandát,“ vysvětlil francouzskému tisku Barroso, který by měl ve funkci končit až v listopadu, proč jednal tak rychle. V jeho případě přitom nejde jen o příznivý volební výsledek EPP-ED. 263 poslanců sice představuje slušné skóre, avšak většina z celkového počtu 736 poslanců Evropského parlamentu to není.
Pro Portugalce je daleko důležitější podpora skoro všech evropských lídrů, kteří o výběru kandidáta na tuto funkci rozhodují, byť konečný verdikt náleží bruselskému parlamentu. Již v úterý se ve prospěch Barrosa kladně vyjádřila kancléřka Angela Merkelová, francouzský ministr zahraničí Bernard Kouchner si rovněž nedokáže představit, že by nekandidoval. I švédský premiér Fredrik Reinfeldt, jehož země převezme evropské předsednické otěže po České republice, navrhuje Barrosovo vedení Komise potvrdit nejen deklarovanou politickou podporou, ale i „plným mandátem“ už příští týden na schůzce šéfů vlád EU v Bruselu.
Za současným spěchem se ale především skrývá pragmatická kalkulace. Jestliže by nového předsedu Evropské komise volil parlament na základě smlouvy z Nice, stačí k tomu jednoduchá většina přítomných poslanců. Kdyby ale Barrosa, nebo kohokoliv jiného, určoval parlament už podle smlouvy z Lisabonu, musí kandidát získat absolutní většinu, tedy 369 hlasů, čímž si strana EPP-ED stoprocentně jistá není.
Třeba šéf ve Francii volebně velice úspěšných Zelených, Daniel Cohn-Bendit, již vyzval k utvoření „většiny proti Barrosovi.“ Naopak socialisté svou podporu končícímu předsedovi podmínili důležitostí funkcí, jež straníkům nabídne. Jeden z podstatných argumentů opozice vůči Portugalci je i to, proč volit nového předsedu podle staré smlouvy (Nice) a zbytek Komise podle, jak všichni předpokládají, ratifikované lisabonské smlouvy. Kritika zbytečného spěchu je přitom logická. Lisabonské dohodě víceméně stojí v cestě už jen hlas Irů. A ti se vysloví v říjnu. Funkce předsedy končí o měsíc později, kdy by v tomto směru mělo být jasno.
Jedna věc je přitom jistá. José Manuel Barroso nemá silného konkurenta a tanec okolo jeho bezproblémového znovuzvolení je zbytečný a navíc až moc průhledný.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
