Lisperní jezeleni

Shora uvedenými slovy popisoval lyžař Stanislav Řezáč svůj styl běhu na závodu Jizerská padesátka a obecně i dalších maratónských bězích na lyžích. Komentátoři televizního přenosu z Jizerské padesátky přinášeli další detaily: „Standa hodně zariskoval, byly potíže s mázou a on se nakonec rozhodl jenom pro naglajdrované skejty, nebyl sám a někdo to dal jenom na mikrokontaktech.“ A jedním z vrcholů přenosu byl pochopitelně i dramatický dojezd do cílové rovinky: „ A Standa soupaží, je to dobré, mohutně soupaží, mohl by tady v závěru prodat svůj somatotyp, silovej vršek a dostat se na bednu.“

Divák s menším vhledem do problematiky běhu na lyžích mohl v té chvíli lehce znervóznět z představy, že Standa místo toho, aby se úplně „vydudal“ a šel do plnejch bez ohledu na to, nakolik se zakyselí a kolik bude mít v nohách laktátů, se bude někde těsně před cílem tak nějak prostituovat a shánět někoho, kdo by koupil jeho silovej vršek. Dopadlo to ale dobře a Standa se na bednu dostal.

Přibližně ve stejné době si mohl příznivec zimních sportů vychutnat další úspěchy, například když Lukáš Bauer „utrhnul Northuga“ a přestože se bál, že ho závěrečné stoupání „vytrápí“ Notrhuga lehce utrhnul. „Celá ekipa dlouhých nožů“ se také shodla na tom, že Erbanová je momentálně největší talent…

To, že se slovník sportovců, sportovních zasvěcenců a komentátorů „utrhnul“ není samozřejmě žádná novinka, i když se ten proces zřejmě stále prohlubuje. Sama o sobě to také není nijak závažná zpráva – někdy je to prostě nesrozumitelné, někdy mile komické, jindy spíše nabubřele trapné, ale je to jenom sportovní jazyk, žádná tragédie, kterou bychom se měli nechat vytrápit do plnejch.

Zajímavější může být připomenutí, že takové specializované „insiderské“ jazyky nás obklopují ze všech stran, že si je vytvářejí všechny profesní i jinak provázané skupiny a že se ztrácí samozřejmá srozumitelnost nějakého „přirozeného jazyka“. Sportovní jazyk má ještě tu výhodu, že reprezentuje cosi dost konkrétního, s čím buď máme osobní zkušenost, nebo si to lze většinou alespoň poměrně snadno představit. Hodně lidí někdy stálo na běžkách, ale kdo kdy třeba sestavoval rozpočet, nebo vůbec zasedal ve vládě či v parlamentu? Přitom ekonomicko-politický jazyk nemá k samozřejmé „přirozené“ srozumitelnosti o nic blíž než popis běžeckého stylu Standy Řezáče. „Politika jazyka“ je podceňovaná a velmi důležitá, její základní princip je přitom jednoduchý: nevolit nesrozumitelné politiky. (Jistě nevolit i ty, kteří srozumitelně říkají nehoráznosti).

Ostatně: ten úvodní citát, by klidně mohl vyjadřovat vztah politiků k volební kampani a následně volebnímu období. A jistě by to mohl být i citát Slunce, které podle skeptika Davida Huma možná zítra nevyjde, protože nemáme žádné důkazy proto, že existuje kauzalita.

Prostě, jak to vyjadřují verše z Alenky v říši divů: „Lisperní jezeleni se vírně vrtáčejí v mokřavě.“