Let č. 93
Poprasku, který se strhl kolem ČSA, nelze upřít dávku přitažlivosti. Nad osudem potížemi zmítané státní firmy se scházejí ekonomické špičky země, do její dozorčí rady míří renomovaní experti z NERVu. K dobré zprávě má ale celé tohle mravenčení daleko.
Celá dnešní akce „zachraňme ČSA“ má v sobě notnou dávku symboliky. Nejde jen o to, že se odehrává v době výročí událostí z 11. září roku 2001, které nejprve americkou a pak i celosvětovou leteckou dopravu poslaly do nejhlubší krize posledních desetiletí.
Ale také sama rychlost, jakou se teď ČSA řítí k zemi, připomíná padající letadlo. Ve slavném filmu Let č. 93, připomínajícím ty osm let staré události z USA, nakonec osazenstvo teroristy uneseného letadla vtrhne do pilotní kabiny a pokusí se převzít řízení. Pozdě, v posledním záběru filmu se stroj roztříští o zem. Nějak podobně se teď snaží protestující piloti a další zaměstnanci ČSA převzít roli managementu.
Ten příměr je trochu přehnaný – v případě managementu Radomíra Lašáka nejde o žádné únosce, ale o obyčejné manažery, kteří „jen“ nezvládli problémy zmítanou firmu vytáhnout do černých čísel. Odzbrojující pro každého pozorovatele je ale především vytrvalost, s jakou Lašákovo vedení jakoukoli připomínku ke své práci poslední roky odmítá. Firmu „poznamenala světová krize, jinak se ale vše zvládá a společnost je řízena nejlépe, jak je to jen možné,“ ujišťoval Radomír Lašák ještě nedávno - aby tuhle větu vyměnil za dnešní přiznání, že firma balancuje na hranici holého přežití.
Jestli je to jen jedna z posledních vět před oním roztříštěním o zem, dnes nevíme. Jasněji bude poté, kdy se na konci měsíce na stole objeví privatizační nabídka posledního zájemce o ČSA, konsorcia firem Unimex/Travelservice. A leccos napoví i to, jak se k dosavadnímu managementu postaví i nově – a nadějně – nadelegovaná dozorčí rada. To, jak se k jejímu jmenování postavili politici, vypadá slibně. Jisté ale je, že nad záchranou ČSA se měly krizové týmy scházet už dávno. Politici problémy aerolinek opakovaně přehlíželi, jako léčbu jim navíc naordinovali management, který firmu dál zadlužoval.
Pod dnešním hospodářským výsledkem firmy je většina klíčových politických hráčů přímo podepsaná. Sociální demokraté nejprve do vedení instalovali Jaroslava Tvrdíka, který svými nákupy firmu astronomicky zadlužil a přivedl na cestu každoročního prodělku. A pak i Radomíra Lašáka, jehož role spočívala především v tom, že kroky svých předchůdců vytrvale obhajoval. Jak známo, Radomír Lašák si padl do noty i s premiérem Mirkem Topolánkem a jen perličkou už je fakt, že dnešní ministr financí Eduard Janota byl za Tvrdíkovy éry předsedou dozorčí rady ČSA.
Tehdy před čtyřmi lety neměl dnešní ministr Janota k managementu výhrady, dnes se mu to obloukem vrací. Spolu s ním nezbývá daňovým poplatníkům než věřit, že na řešení ještě není příliš pozdě. Nebo ještě jinak – že nebude státní kasu stát až tolik.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].