Kdo dožene Dohnala?
Příběh o nejvyšším kontrolorovi, který se brání tomu být sám kontrolován, trochu připomíná absurdní smyčky z Havlových her. Přesto se nezrodil v hlavě dramatikově, ale už přes půl roku se odehrává v realitě přímo před našima očima. Těžko říct, jak vlastně dopadne.
Zatím známe jen poslední zápletku: šéf Nejvyššího kontrolního úřadu František Dohnal odmítá poslancům kontrolního výboru ukázat doklady o hospodaření svého úřadu a nedovede srozumitelně vysvětlit, proč. Pověst úřadu, stojící a padající na hodnotách jako je solidnost, transparentnost a důvěryhodnost, tak dostala další ránu.
Po řadě předchozích Dohnalových lapsů se nabízí jediné řešení: současného šéfa úřadu odvolat a na jeho místo zvolit osobnost s větším kreditem. Je ovšem otázka, jestli jsou něčeho takového poslanci a poslankyně schopni.
Ale popořadě. Celkem nenápadný František Dohnal (bývalý hejtman kraje Vysočina za KDU-ČSL) se výrazněji do povědomí veřejnosti zapsal poté, co média odhalila jeho luxusní kontrolorský život v podobě pražského dvousetmetrového bytu za sedmdesát tisíc korun měsíčního nájmu, a tří služebně-soukromých vozů. Obojí placeno z peněz daňových poplatníků.
Takové informace jsou samozřejmě znepokojující. Zvlášť u šéfa instituce, která má kontrolovat hospodárnost při nakládání s veřejnými financemi. Dohnal měl šanci znepokojení rozptýlit tím, že by důvody svého luxusního života vysvětlil nebo alespoň uznal svou chybu a okamžitě zjednal nápravu. Nic z toho se nestalo. Když se k tomu přidalo další mlžení – třeba o provozu samotného úřadu a jeho výzdobě zakoupenými uměleckými díly – bylo logické, že poslanci se rozhodli Dohnala prověřovat.
Šéf NKÚ se ale jakémukoliv odhalení účtů svého úřadu brání a neustále mluví o blíže nespecifikovaných politických tlacích. Naposledy tento týden vypoklonkoval ze svého úřadu poslaneckou kontrolní komisi. Člověk, v jehož popisu práce je vyžadovat od jiných transparentnost a sám se jí už půl roku zuby nehty brání, by měl odejít.
Dohnala teď prověřuje státní zastupitelství, zda nespáchal trestný čin. Pokud by se to potvrdilo, sněmovna by mohla prezidentovi navrhnout jeho odvolání. Co ale potom? Lze si jistě představit, že při výběru dalšího nejvyššího kontrolora budou poslanci daleko uvážlivější. Při znalosti poměrů v současné sněmovně a kritériích výběru, kdy důležité funkce dostávají hlavně vysloužilí partajníci, tahle představa ale spadá tak trochu do kategorie sci-fi. Sněmovna by udělala nejlíp, kdyby návrhy na další šéfy NKÚ delegovala na instituce, které jsou méně tlačené k politickým obchodům než tento sbor.
Fungovat by to mohlo stejně jako v alternativním návrhu na jmenování mediálních rad. Kandidáty by hledaly univerzity, církve, významná občanská sdružení. Zatím to taky zní jako sci-fi, ale možná, že jiná cesta není.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
