Kauza Kundera, díl druhý
Respekt už nějakou dobu věděl o existenci dalšího dokumentu k rok staré kauze, kterou spustilo vydání textu Udání Milana Kundery. Našel jej úplnou náhodou historik Jan Kalous při zkoumání pozůstalosti jistého Jaroslava Jermana, v 50. letech náměstka ministra národní bezpečnosti. Chtěli jsme příslušným badatelům dát čas dokument prověřit a vyhodnotit, než jej budeme publikovat, události nás ale předběhly.
O existenci propagandistické brožury se dozvěděly Lidové noviny, přinášejí jí v dnešním vydání. Zde je tedy pro naše čtenáře kopie dokumentu a pár slov o tom, jak hodnotíme jeho význam my.
Podstatná část kritiky textu, který badatel Adam Hradilek v redakční spolupráci v Respektu loni publikoval, se točila na tom, že o Kunderově udání protikomunistického hrdiny policii existuje pouze jediný záznam – policejní protokol. Nyní se tedy našel záznam druhý, brožura, kterou vysoce postavený úředník komunistické moci sepsal v roce 1952 jako ukázku zářných příkladů hrdinství našich občanů v boji s třídním nepřítelem (jinými slovy, oslavu udavačství).
Při blížším pohledu je zřejmé, že odstavec, který je věnován Kunderově kauze, vychází především ze známého dokumentu prvního, doplňuje jej pak v závěru informacemi z pozdějšího výslechu zatčeného agenta-chodce Miroslava Dvořáčka. Co to tedy znamená ? V podstatě dvě věci.
Nejprve k dalším pochybnostem, které může vzbudit. Z textu brožury je patrné, že Iva Militká (zde označená jinými iniciály), řekla policii část informací o člověku, který měl být zatčen a posléze uvězněn na 14 let. Už původní policejní záznam podobný pohled připouštěl, dal se interpretovat dvojím způsobem – buď, že tyto informace sdělila policii právě Militká, nebo že je řekla svému příteli Dlaskovi a ten posléze Kunderovi-udavači. Respekt se klonil k druhé verzi. Aktuálně nalezený dokument podporuje tu první, nevíme ovšem, zda na základě nějakých dalších pisatelových informací, nebo zda si pouze náměstek Jerman tutu interpretaci vybral na podkladě prvního, nám známého policejního záznamu. Nová zjištění jsou v tomto ohledu nejistá, ale každopádně nezbavují Kunderu silného podezření. I tady zůstává tím, kdo jde na policii nahlásit přítomnost Dvořáčka, těžko by měl důvody to dělat, kdyby se během osudného dne nedozvěděl, že jde o pravděpodobného nepřítele státu.
Druhý poznatek, který protizáškodnická brožura přináší, naopak Kunderovu roli v udání podtrhuje. Kauzu si vybral vysoce postavený muž komunistické represe jako ukázkový případ udavačské píle československých občanů. Kdyby byl původní policejní záznam falzifikátem či překroucenou smyšlenkou, jak se domnívá část kritiků, těžko by z něj režim dělal zářný příklad úspěchu svého souboje s třídním nepřítelem.
Článek Udání Milana Kundery - zde.
Pro zvětšení prvního dokumentu klikněte na obrázek.
Další související články:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
