Irové řekli ANO Lisabonu, pozornost se stáčí na Česko

Průzkum mezi 1000 voliči právě opustivšími volební místnost, který si nechala udělat hlavní opoziční strana v Irsku Fine Gael, přinesel výsledek 60 % pro smlouvu, 40 % proti. Jde víceméně o zrcadlový obraz loňského referenda, kdy 53,4 % Irů hlasovalo NE a ANO 46,6 %. Že Irové otočili, ukazují i čísla z nejsledovanějších okrsků. Jedním z nich je jihozápadní Dublin, který loni zaznamenal nejvyšší procento NE hlasů v zemi, přes 70 %. Dosud sečtené hlasy odtud nyní ukazují na šedesátiprocentní souhlas se smlouvou.

Hlavním důvodem názorového obratu jsou podle všeho ekonomická krize a obavy Irů, aby druhým odmítnutím nezůstali na okraji Evropy. Na analýzu ale teprve přijde čas. Co lze bez dalšího zkoumání říct už teď, je, že nyní záleží už jen na Česku, jestli bude dokončena ratifikace smlouvy. Není bez zajímavosti si uvědomit, že dvacet let poté, co Češi přestali v prvomájových průvodech mávat sovětským vazalům, drží klíč k dalšímu směřování projektu západoevropských demokracií.

Pokud Lisabon záleží na Česku, konkrétně to znamená na 17 + 15 + 1 lidech. Sedmnáct senátorů už poslalo druhý podnět k přezkumu ústavnosti dokumentu, ten provede patnáct ústavních soudců a poté věc dostane jeden český prezident. Ale ještě než se tak stane, země si prožije takovou „jako“ dobu: vláda bude předstírat klid, že nyní pracuje Ústavní soud a když jeho výrok bude kladný – což se vzhledem k závěrům německého, španělského či britského soudu předpokládá – Václav Klaus samozřejmě podepíše. Prezident bude zase předstírat, že samozřejmě nemohl než dát prostor senátorům a nyní Ústavnímu soudu a tudíž nemůže než nepodepsat.

Skutečná hra se tudíž začne hrát až v momentě verdiktu ústavních sudí. Do té doby bude jako-klid.