Entropa na útěku
Bylo by dost překvapivé, kdyby Entropa Davida Černého zůstala viset v atriu sídla Rady EU až do konce českého předsednictví. Zřejmě nešlo čekat, že by si sochař nechal ujít příležitost dát veřejně najevo své opovržení se způsobem pádu Topolánkovy vlády, se kterou instalaci vyjednal, a navíc si přitom neodpustil rýpnutí do Václava Klause, jehož dlouhá léta nesnáší. Překvapení se tedy nekoná a Entropa se v tuto dobu balí do kamionů, které ji převezou do Prahy. O čem její celý příběh vypovídá a co po ní zbude?
Soudě podle zahraničních ohlasů, zůstane Entropa pro cizince především důkazem, že se současné výtvarné umění může v hodně kontroverzní podobě dostat i na místa, kde se jinak ukazují jen naprosto neškodné dekorativní kousky. To je přesně příklad dotyčné bruselské budovy Justus Lipsius, kde se dosud předsednické země předháněly v tom, která nás svým dílem bude víc nudit.
Taky si budou dlouho pamatovat, jak jednoduše se dá umělcem oblafnout nejen vláda, ale i média, která aféru odhalila až se zpožděním a víceméně náhodou. A předčasné svěšení Entropy bude pro zahraniční pozorovatele důkazem, že když už se nám předsednictví rozpadlo pod rukama, je tu alespoň někdo, kdo se to nebojí veřejně přiznat.
Zato vztah Čechů k Entropě zůstane ambivalentní. Dobře to ilustrují věty čerstvě jmenovaného mistra zahraničí Jana Kohouta, které pronesl pro MF Dnes: „Já si myslím, že jde o dvojí pitomost. První, že tady byla umístěna, druhá, že ji nyní sundáváme. Byl bych radši, kdyby zůstala až do konce. Měla by tu zůstat.“
Takže bychom podle Kohouta měli odsoudit způsob, jakým se dílo do Bruselu dostalo - šlo přeci o podvod, když Černý vládě tvrdil, že jde o kolektivní kousek sedmadvaceti tvůrců, a přitom si to celé vymyslel s několika přáteli. Ale když už se to Černému povedlo a Entropa v Bruselu visí, neměli bychom před světem odhalovat, že nám to v té české kotlině tak nějak neklape. Jinak řečeno – je to pitomost, ale když už tam je, tak ať tam je.
Navíc podle Kohouta jde autorovi stejně jen o to, aby se znovu dostal do pozornosti masových médií - tak to alespoň interpretují zdejší přispěvatelé do diskusí na internetových zpravodajských serverech a tak to řekl i Pavel Telička: jde o marketingový tah egoistického výtvarníka.
Z našeho předsednictví v nás zůstane divný pocit. Chtěli jsme to Evropě osladit, jak proklamovala vládní kampaň, ale nakonec z toho máme hořkou pachuť. Když už se zdálo, že si umíme celkem poradit s problémy evropské a vlastně i světové politiky, nedokázali jsme se kvůli žabomyším sporům dohodnout ani na tom, že by bylo dobré nechat do konce předsednictví nechat u vlády ty, kteří se na to dlouhou dobu připravovali, a do Bruselu teď místo toho posíláme jejich nevýrazné, očividně dezorientované náhradníky. Právě tenhle moment David Černý svěšením Entropy vypichuje.
Ovšem to se nám nelíbí. Petr Fisher mu dokonce v Hospodářských novinách připomněl heslo Jana Lucemburského, podle něhož by Češi za žádných okolností neměli utíkat z bitvy. Sochař přitom neutíká. Jeho způsob válčení je sice pro mnohé iritující, vzdorovité odstranění Entropy (od 16. června bude k vidění v pražské galerii DOX) leckomu může připomínat frackovité gesto malého kluka. Jenže pořád je to lepší než se tvářit, že je všechno v pohodě.
Navíc přiznejme si, že zrovna slepý král neměl úplně nejlepší přehled o tom, co se tehdy u Kresčaku odehrávalo. Kdyby ho měl, možná že by i pro něj a jeho druhy byl demonstrativní odchod z vřavy mnohem lepší variantou.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
