Co mohou volby změnit
Senátní volby zřejmě ještě nebyly tak důležité, jako je tomu dnes. Akce vyvolává reakci a reakce zase akci, takže se dá očekávat jejich dopad na celostátní politiku. Neschopnost sestavit většinovou vládu a vášnivé rozbroje mezi levicí a pravicí nepochybně silně ovlivní i klání o místa na radnicích a zejména v horní komoře parlamentu. A ty zase zasáhnou do vyjednávání o příštím kabinetu.
Senátní volby zřejmě ještě nebyly tak důležité, jako je tomu dnes. Akce vyvolává reakci a reakce zase akci, takže se dá očekávat jejich dopad na celostátní politiku. Neschopnost sestavit většinovou vládu a vášnivé rozbroje mezi levicí a pravicí nepochybně silně ovlivní i klání o místa na radnicích a zejména v horní komoře parlamentu. A ty zase zasáhnou do vyjednávání o příštím kabinetu.
Všechny strany cítí, že jsou na jistém bodu zvratu a od voleb budou chtít slyšet, jestli jsou v klidu na vrcholu, nebo jestli už se pod nimi drolí půda. Občanští demokraté tradičně v komunálních a senátních volbách slaví velké úspěchy, takže jakékoli horší číslo oproti předchozím případům, může být vnímáno jako ztráta pozic a možné popularity. Tím spíše, že strana je jen kousíček od historického získání většiny v senátu. Samozřejmě efekt může být i opačný a velký úspěch by stranu utvrdil, že nekoketování s levicí a vstřícnější tvář se voličům libí. To by upevnilo pozici Mirka Topolánka, která sice dnes není nějak dramaticky otřesena, ale řekněme, že pod nohama cítí jemné chvění. Nešlo si nevšimnout, že v ODS už narůstá určitá nervozita, protože je málokdo vidí světlo na konci tunelu – tedy jak se vymotat z vyjednávacího patu. Dokonce i straníci, nikoli jen pozorovatelé zvenčí, začínají v kuloárech naznačovat, že se jen čeká, kdo se postaví Mirku Topolánkovi. Bude to Vlastimil Tlustý či Evžen Tošenovský? Úspěch by ale myšlenky na rebelii zabil do země. Jedinou alternativou k Topolánkově vizi je totiž velká koalice a ta by po vyhraných volbách nedávala moc smyslu. A to přesto, že by ODS a ČSSD společně disponovaly ústavní většinou v obou komorách parlamentu, která je potřebná pro změny ústavy či volebního systému. Není si těžké spočítat, že by to byl velmi krátkodobý úspěch, protože voliči velkou koalici vnímají jako podvod.
Sociální demokraté si naopak nikdy nevedli v regionálních a senátních kláních dobře. Zejména za Miloše Zemana to zavánělo debaklem, když například kandidát na Praze 1 získal pouze jedno procento hlasů. Na vině jsou nedisciplinovaní voliči, pravda ale také je, že dosud ČSSD tyto volby naprosto vypouštěla, neměla žádnou kampaň a předsedové se angažovali jen symbolicky. Paroubek se ale do toho vtrhl s plnou vervou, takže když neuspěje, bude se to určitě interpretovat jako jeho neúspěch a možná i pohasínající hvězda. Vždyť stále používá slovník, jako kdybychom byli ve válečném stavu a permanentním ohrožení, pokud to nezabere, tak už nic. Předvídat, co by nezdar vyvolal v členské základně, je velmi těžké. Strana zatím vypadá jako jeden blok, ale zhroucené naděje komunálních a senátních kandidátů mohou vyvolat otřes. Je to však málo pravděpodobné.
Komunisté zřejmě v komunálních volbách dopadnou stejně jako před čtyřmi lety. Mnohem důležitější ale bude, jak si povedou v senátní soutěži, kde tradičně propadají. Jejich šance by mohlo zvýšit, kdyby Paroubek vyzval své stoupence, aby v druhém kole podpořili právě bolševiky. Nepřineslo by to masy, jak ukázaly minulé příklady, ale každý hlas se počítá. Jestli šéf ČSSD výzvu nepřednese, riskuje, že komunisty otráví i pro celostátní jednání a přitom každý hlas zoufale potřebuje. Stejně tak ale na druhé straně sociální demokraté mohou přijít o voliče, kteří KSČM odmítají. Vojtěch Filip oznámil, že si myslí na tři křesla (ze sedmadvaceti uvolněných) v horní komoře parlamentu, kdyby je získal, byl by to velký úspěch.
Ovšem kdo je evidentně nejnapjatější, jsou lidovci. Barometr trudomyslnosti jim teď vyskakuje hodně vysoko a větší neúspěch může stranu poslat do kolen. Poté co přišla o silného předsedu Miroslava Kalouska, selhala velká část elity a nikdo neví co dál, by to mohl být pověstný hřebíček. I když by to také mohlo být dopadnutí na dno, které by definitivně spustilo katarzi. Mnohem klidnější je Strana zelených, která si oproti předchozím volbám může téměř jen pomoci. V komunální politice není příliš silná a senátora nemá dokonce ani jednoho. Vyzkouší si však, jak má důsledné voliče, protože podle průzkumů má hodně stoupenců, nicméně řada z nich necítí takovou potřebu k volebním urnám vyrazit.
Hlasy pro Klause
Až se sečtou hlasy, budou vítězové nepochybně tvrdit, že jim lidé potvrdili mandát k vládnutí. A ačkoli je velmi těžké zjistit, jestli voliči skutečně pojali klání jako referendum, určitě to vliv mít bude. Že debaty o dopadech na celostátní politiku nejsou liché dokazuje předchozí zkušenost. Tak například volby do senátu 2000 zabránily účelovým změnám ústavy a volebního systému v dobách opoziční smlouvy, také měly společně s komunálními velký vliv na odvolání Cyrila Svobody z postu šéfa KDU-ČSL. Podobně evropské volby stály místo předsedy ČSSD a vlády Vladimíra Špidlu atd.
Letos je těch souvislostí až moc a to se ještě nezmínila jedna důležitá spojitost. Každý, kdo půjde volit svého zástupce do horní komory parlamentu, tím vlastně volí i budoucího prezidenta. Hlas pro ODS je hlasem i pro Václava Klause, u komunistů a socialistů to není jisté, ale v případě obchodu to může být také pro Klause. Naproti tomu Strana zelených je apriori proti tomuto muži a velká část lidovců rovněž. Své kandidáty zatím nezveřejnili.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].