Velký stavební omyl – aneb Kajínek to zařídí

Po letech příprav sněmovna těsnou většinou 104 hlasů definitivně odhlasovala nový stavební zákon. Pro hlasovali hlavně poslanci ANO a SPD, s nimi část komunistů, dva sociální demokraté a tři nezařazení. Zákon potřeboval aspoň 101 hlasů, aby bylo možné přehlasovat Senát. V něm pro návrh začátkem července nebyl vůbec nikdo. Parlamentní procedura tím končí, chybí jen podpis prezidenta. Nový zákon je přitom v mnoha ohledech problematický a riskantní. Snadno se může stát, že úterní verdikt sněmovny se tak jednou ukáže jako jedna z největších chyb jejího funkčního období.

Za prvé – na což si stěžovala opozice i Senát nejvíce – se v něm počítá s grandiózní, ale nepřipravenou reformou státní správy, která může místo slibovaného zlepšení stavebních řízení skončit naopak paralýzou úřadů. Z obcí, které tuto agendu pro stát vykonávaly v rámci takzvané přenesené působnosti, se všechny stavební úřady mají přesunout do nově vzniklé státem řízené vertikály. Ta bude podobná třeba tomu, jak fungují finanční nebo katastrální úřady, a vcucne do sebe i mnohé další úředníky jiných odborů, kteří se ke stavbám dnes vyjadřují třeba v rámci ochrany přírody nebo půdního fondu.

Celou hierarchii bude řídit nově zřízený Nejvyšší stavební úřad se sídlem v Ostravě. Potíž tohoto manévru spočívá v tom, že počítá s přesunem 13 tisíc úředníků do režimu státní služby, z nichž mnozí přitom nemusí mít vůbec o přesun zájem. Nijak není vymyšleno ani to, kam se úřady přestěhují, pokud pro ně obce ve svých budovách už nebudou mít místo. Jediný nápad, který zatím v tomto ohledu padl od ministerstva pro místní rozvoj, je využít poloprázdné budovy železniční správy, což atraktivitu nově vzniklých míst moc neposílí. Na zbudování nové úřední struktury je v zákoně lhůta dva roky, výsledek celé operace je ale krajně nejistý a bezesporu bude i velmi drahý. Jak také padlo ve sněmovně, centrální úřad může být i živnou půdou pro korupci – k jednomu razítku bude stačit jeden úplatek.

Za druhé – nový zákon od začátku trpí kuriózní formou vzniku. Aniž by jeho tvorbě předcházela analýza, co je v dnešním řízení špatně (průtahy jsou mnohde dány špatnými nebo přehnaně troufalými projekty developerů, nikoli špatnou prací úřadů), zadala vláda novou normu Hospodářské komoře. Ta zastupuje stavební a developerskou lobby, z definice tak straní jen těm aktérům řízení, kteří chtějí stavět, a už ne těm, kteří v sousedství nových staveb bydlí nebo chtějí stavění brzdit kvůli ochraně přírody.

Advokáti, kteří pracují pro developery, se k psaní paragrafů nepokrytě hlásili a v klíčových fázích pod patronátem ministryně pro místní rozvoj Kláry Dostálové zcela vyšachovali i její legislativce. Neobvyklý postup, který u tak důležité normy žádná vláda dosud nepoužila, před časem trefně glosoval čestný předseda České komory autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě (ČKAIT) Pavel Křeček: „Je to jako kdyby Kajínek vypracoval se svými advokáty trestní zákon.“ Složitá norma se také velmi nepřehledně a za pochodu upravovala. Vypořádání připomínek se v zájmu hladkého procesu odbývalo, obešly se i řádné procedury v rámci legislativní rady vlády.

Za třetí – způsobu tvorby odpovídá i výsledek. Principem celého zákona je zrychlit nynější procedury ve prospěch rychlejšího stavění, ale na úkor regulace a ochrany veřejných zájmů a lidí žijících v okolí chystaných staveb. Hlavní zásah spočívá v tom, že se de facto likviduje stávající princip nezávislých dotčených orgánů, jakou jsou úřady dohlížející na ochranu životního prostředí, půdního fondu nebo na hlukové normy. Nynější model dával stavebníkům za povinnost opatřit si u všech těchto úřadů závazné stanovisko, že stavba je v soulady s ochranou těch oblastí, které tyto instituce hlídají. Nyní se mají úředníci vydávající tato rozhodnutí integrovat pod stavební úřad, kde budou rozhodovat kolektivně a za zavřenými dveřmi. Ale ne všichni. Hasiči nebo památkáři zůstanou v dnešním režimu, což zas ukazuje nesystematičnost, kdy slibovaný princip „jeden úřad – jedno razítko“ zůstal jen prázdnou frází.

U integrovaných úředníků odpadne jejich nezávislé právo veta garantované tím, že třeba ekologický dohled spadal pod ministerstvo životního prostředí a měl jasný mandát hlídat si svou agendu. Nově budou tito přírodovědci součástí stavebního kolektivu řízeného stavebním úředníkem. Takové vyhlídky mohou snadno vést k tomu, že tyto experty už nebude nová práce na integrovaném stavebním úřadě vůbec zajímat a dohled se tím pádem kvůli personálním nedostatkům ještě více ochromí.

I to ale může být součástí záměru: rozbourat to, co dnes funguje,  aby problematické stavby šlo systémem snáž protáhnout a námitky šly stranou. Každý fanoušek nového zákona, těšící se na větší množství bytů nebo dřívější dálnici, by se tedy měl rychle začít modlit, že stavbaři nemají pro svoje záměry vyhlédnutý pozemek pod jeho okny. Zastavit sporný projekt vyžadovalo velkou vůli a vytrvalost už teď - a fakt, že rovnováha se nově posune víc ve prospěch stavebníků, je zjevný hned z toho, jak autoři zákona včetně ministryně o svém díle celou dobu mluví.