Ve frontě na americké stíhačky

„Fronty na jakýkoliv vojenský materiál jsou nyní velmi dlouhé a my se do nich musíme co nejrychleji postavit,“ prohlásila před třemi měsíci v rozhovoru pro Respekt ministryně obrany Jana Černochová. Ve středu tu větu zopakovala poté, co vláda schválila jednání jejího rezortu o nákupu stíhaček F-35 Lightning a také švédských pásových obrněných vozidel CV-90 BAE Systems potřebných pro těžkou brigádu, kterou jsme NATO slíbili postavit do konce roku 2026.

Věta ministryně není nijak přehnaná. NATO už několik let tlačí na zvyšování vojenských výdajů jednotlivých zemí. Řada států, včetně Česka nebo třeba i Německa, má značně poddimenzované armády s omezenou schopností boje. Vpád ruských vojsk na Ukrajinu a nebezpečí, že Moskva zaútočí i na další země, přinutily většinu zemí NATO (a řadu mimoaliančních) urychleně vojska modernizovat. Opravdu kvalitních zbraní, jejichž vybavenost přežije dalších deset až patnáct let technologického rozvoje, není ve světě až tak moc – a fronta u špičkových výrobců se skutečně začala tvořit.

Stíhačky a obrněnce (nutné především pro pěchotu) budou Česko stát minimálně sto miliard korun, což je v době energetické krize dost velký výdaj. Je však na místě, že se vláda rozhodla zařadit do pomyslné fronty poměrně rychle. A že se rozhodla „nezdržovat“ možný nákup komplikovaným výběrovým řízením, ale pověřila Janu Černochovou a další ministry oslovit přímo výrobce  (v případě švédské zakázky) nebo spojeneckou vládu – v případě stíhaček, neboť v USA zákon první cestu neumožňuje.

Podle prvních vyjádření vojáků, třeba náčelníka Generálního štábu Karla Řehky, je stíhačka F-35 špičkovým strojem nejnovější generace a bude stačit – na rozdíl od všech jiných stíhaček na trhu - technologickému vývoji i v dalším desetiletí. Pořízením špičkových amerických letounů by se Česká republika stala součástí komunikujícího vzdušného systému NATO, stíhačky F-35 má ve výzbroji řada aliančních zemí, kromě USA i Velká Británie, Polsko, Nizozemsko, Norsko, Dánsko, Belgie, Itálie a Německo; dalších minimálně pět zemí se je chystá pořídit.

Pokud jde o obrněnce, jsou vojáci spokojeni také. Z právních důvodů byl zrušen před pěti lety vyhlášený tendr: nastaly komplikace jak s nabízenými cenami či technologiemi, tak s tuzemským posuzováním nabídek jednotlivých uchazečů. Takže ministerstvo navrhlo oslovit přímo hlavního favorita soutěže a vláda to posvětila. Stále ovšem zůstává otázkou, zda se švédská firma dostane do cenového limitu.

Kabinet udělal první a zároveň rozumný krok - spolu s dalšími by mohl vést k armádě, která bude hrát důstojnou roli v obranyschopnosti severoatlantické aliance. Pořád je to ale první krok. V Česku totiž bohužel platí, že strategické plány modernizace vojsk zůstávají koncepcemi do doby, než je nahradí další „papírové“ plány, a zdaleka ne každou zbrojní akvizici se podaří dotáhnout do konce. Snad se nám tedy to stání ve frontě vyplatí.