Tvrdostí vůči Rusku si chce Varšava také vylepšit pošramocené vztahy s Bruselem

Zatímco před vpádem Putinovy armády na Ukrajinu byla polská vláda dlouhodobě v Evropské unii v izolaci a dostávalo se jí kritiky hlavně za přístup k právu a médiím, s ruskou invazí jakoby ožila a začala v současné atmosféře získávat kladné body. Navrhuje vyslat na Ukrajinu vojáky NATO, byla hlavním organizátorem cesty do Kyjeva, kde se s tamním prezidentem Zelenským potkal i český premiér Fiala. Navrhuje, aby Unie ukončila jakékoliv obchody s Ruskem, plyn a ropu nevyjímaje, ač k takhle radikálnímu kroku nejsou všechny země EU připravené. A na domácí scéně pak chce změnit ústavu tak, aby mohl polský stát snáz zabavovat sankcemi postižené majetky ruských oligarchů.

Jinými slovy - v podpoře Ukrajinců, a naopak v tvrdosti vůči Rusku je aktuálně Polsko unijním lídrem. Zároveň je to táž vláda, která se už roky snaží dostat polské soudnictví pod svůj přímý politický vliv. Na rozdíl od ideově spřízněného maďarského premiéra Viktora Orbána sice neměla s Vladimirem Putinem přátelské vztahy, ty jsou tradičně ledové, ale v rámci své politiky v Evropské unii se PiS spojovala s otevřeně proruskými stranami ze západu Evropy -  předseda Mateusz Morawiecki se ještě před pár týdny zúčastnil konference těchto uskupení, za což si vysloužil nařčením opozice i kritiků, že Varšava tím nepřímo umožňovala Putinovu politiku.

Pozorovatelé se tak ptají, zda s ruskou invazí na Ukrajinu našla vláda národovecké strany PiS svůj nový smysl a novou unijní roli. Ti skeptičtější spíš pokládají otázku tak, nakolik jí lze současné kroky věřit a čeho tím chce s jejich pomocí dosáhnout.

Analytici potvrzují, že tvrdý kurz sám o sobě není specialitou současné vlády pod vedením Práva a spravedlnost (PiS). “Každá polská vláda by postupovala velmi podobně nebo stejně,” říká Wojciech Przybylski z think-tanku Visegrad Insight s tím, že tak je nastavená polská politika směrem na východ. Současný kabinet přidal právě koketování se protiunijními stranami v Evropě, z nichž část tíhne k Rusku. “Podezřívám ji tak, že část jejích akcí je jen PR,” říká.

K takovým krokům by mohl patřit i návrh  na změnu ústavy, který vláda podala tento týden. Umožňoval by úřadům rychle zabavovat majetky vybraným osobám, což je na celém světě komplikovaná a zdlouhavá věc. Polská vláda aktuálně mluví o ruských oligarších, ale právní experti hovoří o této změně jako o velmi nebezpečném instrumentu.

PiS ovšem potřebuje pro takovou ústavní změnu hlasy opozice. A ta nejspíš spolupracovat nebude s odkazem, že vláda právem okázale a dlouho pohrdá, pro což má řadu pádných důkazů. “Je to jen hra, v tomhle pokračuje PiS ve své politice. Je to past na opozici,” myslí si komentátor nezávislého konzervativního listu Rzeczpospolita Michał Szułdrzyński. Pokud bude pro změnu hlasovat, bude hrát podle vládních not. Pokud ne, vládní média ji obratem vykreslí jako pomocníka ruských oligarchů.

Podle Przybylského se podobná logika dá vysledovat i dokonce u návrhu na ukrajinskou misi NATO. Návrh má značnou podporu polské veřejnosti a nebylo by ani nutné překonávat odpor opozice, která s návrhem souhlasí, a naopak tlačí vládu, ať rychleji vyjedná přesun dalších aliančních vojáků na polské území. K vyslání vojsk NATO na Ukrajinu jsou ale chladní Američané, návrh má proto jen malou šanci na úspěch, což všichni vědí. Nicméně to  vládě umožňuje vystupovat jako jeden z mála skutečně zásadových spojenců Ukrajiny.

A diplomatické renomé současná vláda potřebuje. Musí totiž řešit naléhavý problém s financemi. Kvůli porušování zásad právního státu Evropská komise odmítá Polsku vyplatit peníze z pandemického fondu obnovy a hrozí i pozdržení dalších unijních fondů. Jde o velké sumy, bez kterých je ohrožen úspěch PiS v příštích volbách (konat se budou za rok a půl).

Polská vláda zprvu spoléhala na to, že ve válečné situaci Brusel i domácí opozice zapomenou na její snahy o podřízení justice politikům. To se však nestalo. Polská diplomatická snaha, které si Brusel cení, a vláda práva v Polsku, již chce EU dál hájit, jsou pro Evropskou komisi dvě samostatné věci. Aspoň do značné míry.

I když ale nepřišlo odpuštění, doufá část polské vlády aspoň v unijní vstřícnost, kterou její aktivita v ukrajinské věci vyvolá. V Sejmu nyní leží hned několik kompromisních novel, kterými by Polsko do velké míry vyšlo vstříc požadavkům Komise. A které by otázku ovlivňování soudnictví sprovodily ze světa, jak doufá například premiér Morawiecki. Jak přesně polská vláda své soudcovské zákony změní, zda to Evropské komisi bude stačit a skutečně Polsku mírně ustoupí, to se ukáže v příštích týdnech.