Spis plný hanby. Na záchranu planety máme tři roky

Tak ostrá slova generální tajemník OSN António Gutteres snad ještě nikdy nevolil. Novou zprávu vlivného klimatického panelu IPCC, zaměřenou na způsoby, jak omezit ohřívání planety, nazval „litanií nedodržených slibů“ a „spisem plným hanby, zaznamenávajícím prázdné sliby, které nás pevně usazují na cestu ke světu, kde se nedá žít“.

Narážel tím na skutečnost, že přes desítky let klimatických vyjednávání, úspěšnou konferenci v Paříži v roce 2015 i mírný pokrok na některých summitech v posledních letech stále míříme do budoucnosti, v níž se planeta oteplí o více než tři stupně Celsia. „Směřujeme ke klimatické katastrofě. Velká města pod vodou, nebývalá vedra, silné bouře, nedostatek vody na mnoha místech, vyhynutí milionu druhů rostlin a živočichů. Není to fikce ani nadsázka,“ připomněl Gutteres. Zástupce nejmenovaných vlád a průmyslových kruhů zároveň otevřeně obvinil z lhaní – vytkl jim, že něco jiného ohledně klimatu slibují a něco jiného dělají.

Dvě předchozí zprávy Mezivládního panelu OSN pro změnu klimatu z nedávné doby se věnovaly současnému stavu poznání příčin klimatické změny (je způsobena člověkem) a jejím dopadům (budou velmi vážné). Současný výstup panelu je zaměřen na to, jak snížit emise skleníkových plynů a oteplování planety přibrzdit.

Globální emise oxidu uhličitého musí nejpozději do tří let dosáhnout vrcholu a začít klesat. Jinak už nelze doufat, že se podaří zabránit ohřátí světa o více než 1,5 stupně Celsia - což je vnímáno jako kritická hranice, po jejímž překročení bude civilizace čelit zmíněným problémům. Dosavadní závazky států pařížské klimatické dohody (což jsou v podstatě všechny země OSN) ke splnění cíle nestačí. I kdyby byly všechny navržené politiky a strategie beze zbytku splněny, oteplí se do konce století o více než 2,2 stupně Celsia.

Vědci zároveň již dříve varovali, že bude nutné snížit emise do konce dekády zhruba na polovinu současných hodnot. To by znamenalo neuvěřitelně rychlý obrat – dosud emise více méně setrvale rostly, s drobným přechodným poklesem způsobeným zpomalením ekonomiky v době pandemie. Na rychlost potřebné změny poukazuje i skutečnost, že pokud má lidstvo splnit 1,5stupňový cíl, může vypustit do ovzduší už jen tolik emisí, kolik vypustilo za uplynulou dekádu. Jinými slovy, pokud bychom pokračovali stejným tempem, museli bychom za deset všechny emisní zdroje jednoduše vypnout – a s nimi celou energetiku, dopravu, stavebnictví a další sektory ekonomiky. Což je samozřejmě nemožné.

Zpráva, která vznikala čtyři roky, shrnuje, co je potřeba udělat, abychom nejhorší scénáře odvrátili, a jaké náklady se s tím pojí. Zároveň ale může jít i příležitost, a to i pro Českou republiku, která má z Evropské unie v následujících letech na transformaci ekonomiky získat až bilion korun.

Možná nejvarovnější poselství současné zprávy ale spočívá v tom, že i kdybychom zmíněného neuvěřitelně rychlého obratu emisních křivek dosáhli, stále bude nutné ve druhé polovině století oxid uhličitý z atmosféry odčerpávat. Proto odemykáme starší text, který se tomuto tématu věnuje: Skleník pod zemí.

Obsah nejnovější zprávy – poslední ze tří částí tzv. Šesté hodnotící zprávy IPCC zveřejňovaných postupně od loňska – budeme také analyzovat v nejbližším vydání Respektu.