Reforma migrační politiky EU: V dobách krize přijmout migranty, nebo zařídit jejich návrat

Jednotná pozice při jednání o brexitu, masivní ekonomická pomoc zemím nejvíce postiženým pandemií, společný rozpočet pro léta 2021 až 2027, ambiciózní politika ochrany klimatu. V mnoha sporných, a přitom zásadních otázkách dokázaly státy EU v minulých měsících najít kompromis. V jednom pro budoucnost důležitém tématu se však 27 členů Evropské unie zatím nesblížilo ani o píď: v migrační a azylové politice. Naplno to aktuálně ukazuje reakce na vyhoření tábora Moría na řeckém ostrově Lesbos.

Německo na vlastní pěst z řeckých ostrovů přijme 1500 uznaných uprchlíků, deset členských států (především Francie a opět Německo) si mezi sebou rozdělí 400 nedoprovázených nezletilých běženců, většina kontinentu se však žádného takového rozdělení účastnit nechce a zřejmě souhlasí se slovy rakouského kancléře Sebastiana Kurze: “Nebudeme následovat německý příklad.” Ani pět let po uprchlické krizi roku 2015 zkrátka EU stále nemá společnou migrační a azylovou politiku a vždy jen ad hoc reaguje na krizové situace. Ve středu Evropská komise představila návrh, který se to snaží změnit.

“Nabízíme nový start,” řekla po poledni v Bruselu předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyen. V krátkém projevu padaly výrazy “pragmaticko-realistický přístup”, “vytvoření důvěry mezi státy” a hned několikrát “rovnováha” - mezi zájmy různých států, mezi odpovědností jednotlivých zemí Unie a vzájemnou solidaritou.

“Navrhujeme mnohem přísnější pravidla na hranicích a členské státy mají větší flexibilitu při výběru formy solidarity, kterou chtějí nabídnout,“ napsala Respektu k podstatě reformy Věra Jourová, místopředsedkyně Evropské komise. ”Vytváříme silný tlak na efektivní návrat (odmítnutých žadatelů o azyl, pozn. red.) a měníme přístup, jak budeme jednat se třetími zeměmi při zpětném přebírání osob. Toto je nová migrační politika EU, poučili jsme se z minulosti.”

Důležitým bodem reformy skutečně je důraz na deportaci migrantů, jejichž žádost o azyl byla v Evropě odmítnuta. Evropské státy dokážou deportovat jen asi třetinu odmítnutých žadatelů o azyl. Občané z Pákistánu, Nigérie, Bangladéše, Gambie či Tuniska, kteří nemají velkou šanci na přidělení azylu, proto riskují migrační pouť - s vědomím, že když do Evropy jednou vstoupí, je riziko nuceného návratu do vlasti relativně nízké. Tzv. návratová politika se nedaří zvláště ze dvou důvodů: přezkoumávání azylových žádostí trvá kvůli pomalé byrokracii příliš dlouho, což je například jádro problémů na řeckých ostrovech, a mnoho afrických a asijských zemí si nebere své občany zpět.

Evropská komise to chce řešit následujícím způsobem. Na vnějších hranicích EU mají být nově příchozí hned rozděleni do dvou skupin - podle toho, zda mají vzhledem k národnosti minimální nebo slušnou šanci na získání azylu. Každá žádost bude individuálně posouzena, cílem však je, aby žadatelé s malou šancí dostali verdikt co nejrychleji a mohli být případně obratem vráceni do země původu. Za tím účelem má být posílena evropská azylová agentura EASO.

Africké a asijské státy, které budou při přebírání svých občanů spolupracovat, mají na oplátku snadněji získat víza a pracovní povolení v EU a další pomoc. Nespolupracující státy naopak - jak řekla eurokomisařka pro vnitřní záležitosti Ylva Johansson minulý týden v rozhovoru s deníkem Financial Times -  dostanou méně víz do schengenského prostoru.

Nejspornější bod posledních let – tedy uprchlické kvóty - ustupují do pozadí. Evropská komise nabízí tři scénáře vývoje. V tom prvním, který se týká normálních, nekrizových časů, si státy Unie mohou a nemusí vzájemně pomáhat. Druhý scénář nastane, když se nějaká země EU dostane pod zvýšený migrační tlak a požádá ostatní o pomoc, třetí scénář je pak krizový, srovnatelný s rokem 2015. V obou těchto scénářích musí všichni členové EU povinně pomoci – ale způsob pomoci si mohou vybrat. V případě krizového scénáře se přitom výběr zužuje na dvě možnosti: buď převezmou například z Řecka kvótou stanovený počet žadatelů o azyl, nebo zajistí a zaplatí deportaci stejného počtu v Řecku odmítnutých žadatelů o azyl do jejich vlasti.

“Chceme znovu vybudovat důvěru v kontrolovanou a řízenou migrační politiku,” píše k návrhu Evropské komise Věra Jourová. Zda se reforma podaří, je zcela otevřené. V příštích týdnech a měsících o ní bude jednat Evropský parlament a hlavně ministři vnitra a premiéři členských států Unie.  Ti - a žádný abstraktní “Brusel” - mají v Evropské unii poslední slovo.