Předvolebním tématem v Polsku se může překvapivě stát délka pracovní doby

„Pokud vyhrajeme volby - pardon, až vyhrajeme volby - začneme připravovat Polsko na přechod na čtyřdenní pracovní týden.” Donald Tusk, polský expremiér a současný lídr tamní liberální opozice, tuto větu pronesl na předvolebním setkání s mladými lidmi. Nový parlament se sice bude v Polsku sestavovat až na podzim příštího roku, ale vládní Právo a spravedlnost (PiS) i hlavní opoziční Občanská platforma (PO) už začínají objíždět zemi s přípravou na volební střet. A jedním z taháků opozice má být poměrně nečekaně právě kratší pracovní doba.

Pozorovatelé to přisuzují složité opoziční situaci. V době války je valná část veřejné pozornosti upřená na vládu. Ta polská se umně staví do role unijního lídra pomoci Ukrajině, hledat témata je pro opozici těžké. Zkrácení pracovní doby zároveň není v polské politice úplná novinka. Před čtyřmi lety s podobným návrhem - zkrácením pracovního dne na sedm hodin - přišla levicová koalice Spolu. Tehdejší šéf PO Boris Budka se návrhu vysmál s tím, že by bylo ještě lepší zkrátit pracovní dobu na sedm hodin měsíčně, protože pak bude spousta času na “odpočinek a seberozvoj”. Svět se ale změnil. Zmíněný návrh Spolu nedávno začal projednávat parlament (byť bez velké šance na úspěch) a na kratší dobu strávenou v práci láká mladé voliče Budkův bývalý i současný opoziční šéf.

Ze statistických údajů plyne, že Poláci skutečně tráví v zaměstnání evropsky rekordní množství času (s badatelskou výhradou, že údaje za jednotlivé země nemusí být dokonale srovnatelné). Jejich 39,7 hodiny týdně překonává i Čechy i Maďary, další vyhlášené časové pracanty - je to o čtyři hodiny víc než v Německu a o jeden celý pracovní den víc než v Holandsku. K tomu je potřeba připočíst velký rozdíl v ohodnocení vykonané práce, který mezi střední a západní Evropou panuje.

Tuskův výrok byl politická proklamace. Jak ukazují (zatím částečné) zkušenosti ze zahraničí, cest k plošnému čtyřdennímu pracovnímu týdnu je několik a žádná není prakticky snadná. A ani PO nemá žádný konkrétní plán. Přesto je velmi představitelné, že se z pracovní doby stane jedno z důležitých předvolebních témat. Jak už bylo řečeno, levicové Spolu je zaklesnuté v blocích a má své vlastní nápady.

Vládní PiS je dlouhodobě nervózní. Sice setrvale vede v průzkumech, ale na udržení vlády to při konečných počtech stačit nemusí – a nepřitažlivost pro mladší a mladé voliče je jedním ze stranických problémů. PiS tak čas do času od boku vystřelí - podle politologů nepříliš promyšleně ani přesně -  směrem k tématům, která považuje za důležité pro mladé její vedení. Ale zbytečné sezení v práci může být přesně ten případ, kdy se strefí a uškodí opozici.