Porozumět technologiím, lelkovat, spát, vypínat mobil. 5 tipů, jak zlepšit koncentraci

Hlavní lekce, kterou přináší velký text o soustředění v aktuálním Respektu, zní, že máme jen omezené možnosti, jak se potížím s koncentrací bránit. Jsme totiž evolučně vybaveni k tomu, abychom “byli vyrušitelní”, jak říká socioložka a informační vědkyně Michaela Slussareff, která se na Filozofické fakultě UK věnuje novým médiím a technologiím. „Člověk žijící ve stepi se potřeboval uchránit před nebezpečím, takže přirozeně věnoval pozornost každému zvuku, každému pohybu,“ vysvětluje „A kdybychom se dokázali ponořit opravdu dokonale do nějaké aktivity, tak by nás pak nevyrušilo třeba plačící dítě.”

Je pak naprosto logické, že dnes naši pozornost odvádí pandemie a válka, kdy jde o zdraví a bezpečnost. Ale ona vyrušitelnost neplatí jen pro doby výjimečných a ohrožujících událostí -  naši odvěkou predispozici v posledních letech mistrně využívají zejména technologické firmy, aby nás přitáhly a udržely u svých produktů. A některé vynálezy mají zásadní dopad: například nástroj, pomocí něhož se automaticky načte další obsah, když dospějete na místo, kde v plenkách internetu býval konec stránky. Tzv. nekonečná zeď, která znamená, že jen málo míst na internetu má konec, zvýšila čas strávený na Twitteru a dalších sociálních médiích v průměru o polovinu, u některých uživatelů ještě výrazněji. Svou pozorností (a informacemi o sobě) tak platíme za jejich služby, které jsou zdarma jen zdánlivě.

Přesto je možné také na základě závěrů knihy britského novináře a spisovatele Johanna Hariho nazvané Stolen Focus: Why You Can‘t Pay Attention – and How to Think Deeply Again (Odcizená koncentrace: Proč se nemůžete soustředit a jak se naučit znovu hluboce přemýšlet) sestavit několik základních rad, jak s atrofovanou koncentrací pracovat. Některé jsou vlastně trochu banální, jenže v přestimulovaném světě je na místě návrat k úplným základům.

1. Začneme hned tím, co už zde bylo jednou řečeno - je dobré si uvědomit, že náš problém s koncentrací není naše individuální selhání, jde o reakci na prostředí, v němž se pohybujeme. A stejně tak je na místě opakovaně si připomínat, jak a proč fungují sociální sítě a obecně technologie. Když těmto mechanismům porozumíme, jsme jim schopni lépe odolat. „Zjistili jsme ve výzkumu a vyplývá to i z dalších studií, že lidé, kteří jsou si vědomi toho, jak fungují nástroje typu nekonečná zeď, vůči nim projevují větší odolnost,“ říká zmiňovaná Michaela Slussareff. „Jednou z cest je tedy zcela jistě lepší informovanost.“

2. Cíleně si plánujte čas strávený bez zdrojů vyrušení. Mozek zvyklý na neustálé přepínání sice bude dál divoce přeskakovat a nepůjde vám okamžitě docílit stavu hlubokého soustředění. Nicméně mozek se v tomto smyslu chová jako sval - a pokud chceme posílit svou schopnost soustředění, musíme ji trénovat. Nainstalujte si program, který vám na určenou dobu znemožní přístup k sociálním sítím. Odinstalujte si sociální sítě a další “vyrušovací” aplikace z telefonu. Když se jdete projít, vyvenčit psa nebo si zaběhat, nechte telefon doma.

3. Pěstujte lelkování, “koukání do blba”. Jedním z důvodů potíží s koncentrací, kterými většina z nás trpí, je také fakt, že naše mozky jsou neustále zaměstnané a tudíž chronicky přetížené. V situacích, v nichž jsme se dřív jen tak dívali kolem sebe, dnes sáhneme po telefonu: při čekání na tramvaj, ve frontě k pokladně v supermarketu, při jízdě vlakem či metrem. Při zdravotní procházce přírodou nebo u běhu si zase řada lidí pustí do uší podcast nebo audioknihu. Tím ale svůj mozek připravujeme o jednu důležitou funkci: Hari zmiňuje výzkumy, které ukazují, že i při zdánlivém nicnedělání je mozek aktivní, stejně jako pracuje (byť jinak) během pánku. V bdělém lelkování vyhodnocuje a analyzuje prožité události, propojuje zdánlivě nesouvisející informace, “uklízí”. Když mozek neustále zaměstnáváme, přicházíme o tento důležitý úklid a “katalogizaci” informací. Jediné riziko denního snění spočívá v tom, že v náročných časech může být nebezpečné pustit svoji mysl zcela z vodítka. Má totiž tendence představovat si nejhorší možné scénáře - a činnost zaplní potlačovaný strach a úzkosti.

4. Věnujte se činnosti, ideálně koníčku, u níž přestanete vnímat okolní svět. Může to být cokoliv - vaření, vyšívání, zahrádkaření, sport, četba, kutilství. Hari v knize popisuje fenomén tzv. flow, tedy toku či proudu, do něhož se dostanete (česky krásně “ponoříte”), když se věnujete činnosti, která vás baví, naplňuje a dává smysl. Nejde tedy o stejnou situaci, o níž byla řeč v předchozím bodu, kdy necháme mysl bloumat bez omezení. Náplní přitom může být jakákoliv aktivita, pokud se věnujeme pouze jí - kupříkladu autorka textu tento stav nedávno zažila při dokončování plánované knihy, kdy se bez porad, telefonování a dalších součástí novinářského života mohla soustředit pouze na text.

5. Celkově zlepšete svoji životosprávu. Ano, všichni to posloucháme pořád dokola. Jak ale Johann Hari v knize pečlivě dokumentuje v několika kapitolách, schopnost soustředit se ničí nedostatek spánku, přemíra alkoholu, nezdravá strava, tlak na pracovní produktivitu, hluk a obecně znečištěné životní prostředí. Abyste “omezili stres” z války, rekordní inflace a rostoucích životních nákladů, to vám radit nebudeme - ale hodí se připomenout, že ještě důležitější než jindy je dobře se vyspat a pak se na zahradě rýpat v zemi. Bez telefonu v kapse.