Nálada se obrací, konvoje vítězí. Pandemický zákon narazil v Senátu o jeden hlas

Vláda navzdory pohodlné většině v Senátu prohrála boj o pandemický zákon, nejdiskutovanější legislativní počin, s kterým od voleb přišla. Norma po skoro osmihodinové debatě neprošla o jediný hlas. Nyní se vrací do sněmovny, kde vládní strany budou muset protrpět další kolo kritiky a opozičních obstrukcí – anebo bolestivé úsilí odvolat, stejně jako k tomu dochází u samotných covidových opatření.

Těsný neúspěch dávali někteří zákonodárci do souvislosti s tím, že ministr zdravotnictví byl přistižen, jak si krátí dlouhou debatu karetní hrou Solitaire na mobilu. „Hodně lidí to tady naštvalo,“ poznamenal Pirát Lukáš Wagenknecht k Válkově prohřešku, který si prý část zákonodárců vyložila jako neúctu k parlamentní diskusi.

Ministrův karban je ale spíš záminkou, příčiny neúspěchu jsou jinde. Vláda nezvládla dobře obhájit, k čemu zákon vůbec potřebuje, když zároveň rozvolňuje. A proto se z něj po dvou letech strádání stal symbol dalšího nežádoucího svazování, které už je neúnosně nepopulární a pro mnohé zbytečné.

Jako v Kanadě

Jednání doprovázela za okny Senátu další protivládní demonstrace inspirovaná kanadským „konvojem svobody“, který sleduje celý svět a jde v něm o podobný střet. Přibývá lidí, kteří z principu už žádné další restrikce nechtějí - ani nechtějí exekutivě dávat v tomto směru volnou ruku. A z projevů části senátorů bylo jasně znát, že proti této skupině už nikdy nepůjdou.

„Vyhrocené spory mezi lidmi a další konsekvence, které jsme všichni zažili. Včetně těch mailových náletů. Já sám budu pro zamítnutí,“ zdůvodnil svůj postoj Zdeněk Hraba (STAN). „Lidé se začali bouřit, aktivovat. Pak už se to nabaluje jako sněhová koule. Špatné vysvětlování a prostě jsme v problémech,“ doplnila ho další členka klubu STAN Alena Dernerová.

Náladu pak výstižně shrnul předseda Senátu Miloš Vystrčil (ODS), podle něhož nejde o jednu zákonnou normu, ale o principiální diskusi na téma důvěry ve stát, kterou část veřejnosti ztratila, protože už nevěří, že ta či ona vláda svěřené kompetence nezneužije. Vystrčil vysvětloval, že Fialův tým v tomto ohledu jeho důvěru má, ale ani to při lámání chleba nepomohlo. Stejně jako ujišťování ministra Válka, že norma je pouze preventivní a že zůstane zaparkovaná pro případ další covidové vlny -  anebo jeho protichůdné blafování, že v případě zamítnutí normy bude vláda nucena vyhlásit nouzový stav.

V prvním ze závěrečných hlasování, kde se sbíraly hlasy pro schválení, bylo pro jen 30 ze 61 přítomných senátorů. V následném hlasování o zamítnutí už bylo pro 32 senátorů z 61, což o jeden hlas stačilo.

Odpůrci zákona svou nechuť vesměs vysvětlovali tím, že vláda neměla protlačovat tak citlivou věc v režimu legislativní nouze, tedy zrychleně bez řádných tří čtení ve sněmovně a standardní měsíční prodlevy pro prostudování paragrafů v Senátu. Spěch kabinet vysvětluje tím, že zákon přijatý před rokem přestane na konci února platit a bez něj hrozí v zemi chaos. Tento argument ale - jak už bylo řečeno - pozbývá na síle každý den, kdy vláda covidová opatření rozvolňuje. Naposledy ve středu, kdy premiér Fiala na oficiální vládní tiskové konferenci prohlásil, že od března bude nejspíš možné zúžit potřebná opatření jen na nošení roušek.

Jak upozornil Martin Červíček z ODS, s „protichůdnými opatřeními“ už má veřejnost dost dlouhou zkušenost a není na místě pokoušet její trpělivost: „Dosavadní obhajobou a prosazováním tohoto návrhu bez dostatečného vysvětlení, vlastně toho, že pandemický zákon je jedním z nástrojů v oblasti krizové legislativy, vyvoláváme nedůvěru ve veřejnosti, přestože jsme už uskutečnili změnu v řízení epidemie.“

Další várka kritiky směřovala k obecné debatě, jak vlastně s covidem naložit –která opatření fungují, a která ne, jak na veřejnost tlak zabírají pobídky ohledně očkování, jak úspěšná je léčba, kdo má, či nemá imunitu. Tedy k principiálním otázkám, které s posuzovanými paragrafy zas tolik nesouvisejí.

Třetí část příspěvků se týkala pokusů některá opatření opravit, třeba přiznat podnikatelům v případě lockdownů náhradu škody i za „ušlý zisk“, jako je to v paragrafech o nouzovém stavu. Vládní verze pandemického zákona odškodňuje jen za skutečnou škodu spojenou třeba s tím, že se v zavřené hospodě zkazily zásoby jídla. Opraváři, jako již citovaný Wagenknecht nebo jeho kolega z klubu SEN 21 Václav Láska, se po marném pokusu o opravy nakonec přidali k hlasům proti.

O čem vlastně hlasujeme?

Velká část rozpravy se přirozeně vedla o konkrétních navržených opatření, mezi kterými se ale těžko hledají „totalitní manýry“, ze kterých vládu kritizuje sněmovní opozice. Jako příklad, co by pandemický zákon přinesl, se nejčastěji uvádí to, že esemesky z hygieny posílající občany do izolace nebo karantény by dostaly závazný charakter. Teď jsou podle soudního výkladu jen doporučující, aniž to většina národa ví.

V tomto bodě jde ale spíš o relativní drobnost, která nesměřuje k podstatě. Tou je „zmocňovací“ charakter normy. Tedy to, že dává exekutivě do ruky – v případě parlamentního souhlasu s vyhlášením pandemické pohotovosti – větší volnost v přijímání zákazů či příkazů, jež uzná kvůli potírání pandemie za potřebné a na které v normální době pravomoci nemá. Případně si pro ně musí v parlamentu obhájit nouzový stav, který je ze své povahy extrémním zásahem do občanských svobod a tím pádem je i krajně nepopulární.

S pandemickým zákonem by vláda mohla omezovat provoz restaurací, škol nebo venkovních sportovišť (ta se často uvádějí jako příklad zbytečné rozpínavosti vládní moci, protože svazování venkovního sportu je z epidemiologického hlediska diskutabilní). K takovému zavírání sice došlo už mnohokrát, ale jen v nouzovém stavu, po něm už tyto zásahy propadly u Nejvyššího správního soudu coby nezákonné. Jiné paragrafy by vládě dávaly možnost rozesílat již zmíněné esemesky či nařizovat povinné testování, kde uzná za vhodné, a to opět bez obav ze shození takových opatření soudní žalobou.

Podle právníků, jako je třeba člen Legislativní rady vlády a profesor Právnické fakulty UK Jan Wintr, jde sice co do posilování exekutivní moci o nemalý posun, ale stále o posun, který je vzhledem k přetrvávající abnormalitě současné zdravotní situace stravitelný. „Máme tady pořád celosvětovou pandemii, která je poměrně závažná. A je zřejmé, že je na ni potřeba reagovat mimořádnými právními nástroji,“ míní Wintr a svůj smířlivý postoj potrhuje tím, že zákon se vztahuje výslovně jen na covid-19, má omezenou účinnost do listopadu letošního roku a hlavně směrem k exekutivě obsahuje hned několik kontrolních mechanismů.

Pandemický stav (a s ním i použitelnost zákona) může zrušit parlament, proti omylem zaslaným esemeskám se lze odvolat (a pokud hygiena omyl do tří dnů nenapraví, pozbývají platnosti). Všechna opatření lze zažalovat u Nejvyššího správního soudu s výslovným nárokem na přednostní projednání.

To vše bude mít vláda šanci obhájit podruhé ve sněmovně v nejbližších týdnech. Leda že od tohoto martyria upustí s odvoláním na to, co tak jako tak říká - a sice že už od března nebude nutné takřka nic omezovat. Nejhlasitější kritik Tomio Okamura se již nechal slyšet, že v případě opětovného hlasování ve sněmovně spustí jeho strana další kolo obstrukcí.