Na obranu křesťanů: Polská vláda chce chránit víru i před urážkou bez zlého úmyslu

Křesťané jsou utlačováni a je třeba je chránit před stále divočejším davem. Tak vypadá současné Polsko podle části tamní konzervativní vlády. A proto strana Solidární Polsko - miniaturní, velmi euroskeptický a národovecký koaliční partner vládnoucího Práva a spravedlnost (PiS) -  předkládá zákon, respektive novelu trestního zákona, jíž chce chránit náboženské vyznání a cítění. Kdyby změna prošla, budou polské prokurátory a soudce čekat složité právní hádanky - a případné zločince až dva roky za mřížemi.

Dnešní polská praxe je stejná jako v Česku a zbytku Evropy. Urážet něčí náboženské cítění nebo narušovat bohoslužby není o zlé vůli dovoleno, zároveň v Polsku platí svoboda slova a svědomí, která je chráněná úplně stejně, ne-li víc. Pokud se někdo cítí dotčen na svém vyznání, čeká ho u soudu obtížné dokládání spáchaného zločinu s velmi nejistým výsledkem. Jak se nedávno v Česku přesvědčil bývalý arcibiskup Dominik Duka, který kvůli újmě na svém náboženském cítění neúspěšně žaloval brněnské divadelníky. Však se také polské soudy zabývají sotva dvacítkou takových případů ročně a odsoudí jen polovinu obžalovaných.

Plánovaná změna, pod kterou se podepsalo čtyři sta tisíc občanů a s touto ne zcela zanedbatelnou podporou nyní prochází polským Sejmem, by přinesla tři podstatné změny, které by cestu před soud usnadnily. Zaprvé by zmizelo sousloví “o zlé vůli”. Bylo by možné narušit bohoslužbu i takříkajíc z nedbalosti. Polští právníci se tak ptají, zda tedy třeba i hlasitou hudbou z okna nebo špatně zaparkovaným autem.

Za druhé už nebude potřeba, aby se policii přihlásil někdo, jehož city byly zasaženy. O tom, že došlo k urážce vyznání, může rozhodnout prokurátor sám. A za třetí by pak podle znění novely bylo potřeba dávat pozor na to, zda občan neznevažuje “dogmata” jednotlivých církví. To je zapeklité, neboť i dogmata katolické církve detailně zná jen minimum Poláků, takže k urážce může dojít natotata.

Podle polské právnické odborné veřejnosti jde o gumový legislativní paskvil. Podle polských politologů jde o další kolo v boji straničky Solidární Polsko o přežití. Vede ji Zbigniew Ziobro, ministr spravedlnosti a šéfprokurátor v jednom, hlavní tahoun takzvané reformy justice, což je v praxi snaha podřídit soudy politikům. S PiS sedí ve vládě a lidsky se nesnášejí, ale potřebují: Kaczynského partaj stále věří, že těch pár procent hlasů opravdu zarytých euroskeptiků a nacionalistů, které SP na společnou volební hromádku přináší, jí zajistí vládu.

Solidární Polsko zároveň ví, že bez PiS jeho politická existence nejspíš končí, a tak se na konec politického partnerství neustále připravuje: s pomocí čím dál radikálnějších návrhů, výroků a kroků se snaží urvat část voličů PiS. Tím roste vzájemná nenávist i vzájemná potřeba a neustálý konflikt polské konzervativní pravici velmi komplikuje vládnutí.

Návrh novely - i oficiálně nazvaný “na obranu křesťanů” - má plnit přesně takovou funkci. Jeho budoucnost je proto nejistá. Zatím prošel prvním čtením, což nic neznamená. Může vyšumět jako mnoho podobných výbušných návrhů. Může se taky stát součástí politického obchodu nebo hry na to, kdo ustoupí první, a takhle doklouzat až k prezidentskému podpisu.

Neznamenalo by to, že se v Polsku začne chodit za mnohdy nesmyslná osočení na dva roky do vězení. Svoboda slova je stále chráněná a polská justice je stále z podstatné části nezávislá. Zmíněný Ziobro je nicméně šéf prokuratury a jako politik už mnohokrát zneužil svých pravomocí proti rivalům či nepohodlným lidem. Riziko nepříjemného a dlouhého soudního popotahování, navíc s možným špatným koncem, který není možné nikdy vyloučit, by tak každopádně vzrostlo.