Mezitím v Americe. Jsou Spojené státy slabým článkem západní koalice?
Joe Biden pronesl v Kongresu projev o stavu unie jako historicky neoblíbený prezident
Z Američanů, kteří v roce 2020 hlasovali v prezidentských volbách pro Donalda Trumpa, si jenom tři procenta myslí, že Joe Biden vede Spojené státy lépe než Vladimir Putin vede Rusko. Naopak 47 procent z nich se domnívá, že Putin odvádí lepší práci než Biden. Vyplývá to z průzkumu Yahoo News/YouPoll. Je samozřejmě obtížné říci, co si respondenti přesně pod „lepším vedením země“ představují, ale pro představu o atmosféře ve Spojených státech měření postačí. Jestliže Evropa zažívá v prvních dnech války jisté emocionální vzepětí a dokonce někdy mění zaběhané stereotypy, v Americe tomu tak není.
Zpráva o stavu unie, tradiční každoroční projev amerických prezidentů, nemohl být v úterý noci nepoznamenán konfliktem na Ukrajině. Biden situaci jasně pojmenoval - to ostatně činí již od listopadu a nemalou měrou tím přispěl k tomu, že se Rusku nedaří svoji agresi rozmazat do podoby všemožných konspiračních teorií. „Putinův nejnovější útok proti Ukrajině byl předem promyšlený a naprosto ničím nevyprovokovaný. (Putin) odmítl opakované pokusy o diplomatické řešení. Myslel si, že Západ a NATO nebudou reagovat. Myslel si, že nás může rozdělit na domácí půdě, v této komoře (Kongresu), v této zemi. Myslel si, že nás dokáže rozdělit i v Evropě. Putin se ale mýlil. Jsme připravení., A jsme jednotní,“ prohlásil americký prezident.
Zároveň ohlásil další tresty namířené proti Putinovu režimu. Spojené státy, stejně jako Evropa, uzavírají svůj vzdušný prostor pro ruská letadla. Biden také vyslal další výhrůžky směrem k ruským oligarchům. „Dnes říkám ruským oligarchům a zkorumpovaným lídrům, kteří na tomto (Putinově) násilnickém režimu vydělali miliardy dolarů: je konec. Připojujeme se k našim evropským spojencům. Najdeme a zabavíme vaše jachty, vaše luxusní byty, vaše soukromá letadla.“
Biden Američany ujistil, že se nemusí ničeho bát a že „budou OK“ – ale bylo cítit, že projev pronáší neoblíbený prezident, který se nemůže opřít o jednoznačnou podporu veřejnosti. Bidenova podpora je ve srovnání s jinými prezidenty v této části funkčního období na historickém minimu - a nezdá se, že by přístup k Rusku a válce na Ukrajině jeho pozici nějak posiloval. To je pozoruhodný moment, Amerika má tradičně tendenci srážet vozy za vůdcem v okamžiku velké mezinárodní krize. Tentokrát tomu tak není: ve Spojených státech vládne spíše zvláštní nejednoznačná atmosféra.
Biden je vnímán jako slabý lídr a tento obraz je zpečetěn chaotickým stahováním z Afghánistánu, ale i neúspěchy na domácí scéně. Jeho hlavním politickým protivníkem je i nadále Donald Trump, jehož postoje jsou k válce na Ukrajině jsou - mírně řečeno - zmatené. Oba dominantní politici vlastně vysílají nejednoznačné signály. Biden mluví tvrdě a podporuje tvrdé sankce, zároveň od počátku ujišťuje Američany (a ovšem i Putina), že Ukrajinu nikdy nebude bránit vojensky. I v případě sankcí rétoriku neustále stáčí k tomu, že sami Američané nebudou jejich dopady dotčeni, v některých momentech jeho projevů se zdá, že cena benzínu na amerických pumpách je minimálně stejně důležitá jako osud ukrajinských měst.
Trump zase minulé pondělí po Putinově vyšinutém nacionalistickém projevu označil počínání ruského prezidenta za „geniální“, ale o dva dny později již mluvil o „nepředstavitelném hrdinství ukrajinského lidu“. V neděli se pak na tradiční konzervativní konferenci již zcela přesunul do své obvyklé role řečníka budujícího vlastní virtuální realitu: ve funkci prý právě on zachránil NATO, on přiměl Evropany, aby zvýšili výdaje na zbrojení, on je jediný americký prezident 21. století, za jehož vlády Vladimir Putin na nikoho nezaútočil.
Amerika se zatím nedokázala povznést nad úmorné vnitropolitické potýkání. Skutečnou osobností, jež má jasnou podporu politiků i veřejnosti, je v tomto okamžiku ukrajinský prezident Zelenskyj. Putin se z americké strany může obávat ekonomických sankcí, zároveň je ujišťován, že na Ukrajině je z vojenského hlediska „na svém“. Spojené státy působí dojmem, že jsou zatím stále zahleděné především samy do sebe.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].